Ján Solovič je slovenský spisovatel a dramatik. Narodil se v železničářské rodině a své vzdělání získal ve Zvolenu a v Bratislavě, kde v letech studoval na VŠMU dramaturgii. V letech 1957 – 1963 byl dramaturgem Československého rozhlasu, v letech 1963 – 1971 pracoval jako jeho umělecký šéf, v letech 1971 – 1983 byl vedoucím tajemníkem a v letech 1984 – 1989 byl předsedou Svazu slovenských spisovatelů. Zastával rovněž vícero politických postů, např. byl poslancem Slovenské národní rady, členem jejího předsednictva či předsedou jejího výboru pro školství a kulturu. Od roku 1978 je docentem televizní a filmové dramaturgie na VŠMU. V roce 1972 mu byla udělena národní cena Slovenské socialistické republiky, v roce 1977 státní cenu Klementa Gottwalda a v roce 1975 mu byl udělen titul zasloužilý umělec. V současnosti je v důchodu a žije v Bratislavě. Jeho prvními literárními díly byly básně. V roce 1953 debutoval jako dramatik v rozhlase, v roce 1955 debutoval též jako divadelní dramatik. V roce 1962 se začal věnovat také televizním hrám. Svým dílem se stal reprezentativní ukázkou autora z období tzv. normalizacie. Ve svých dílech se zaobíral tématy jako kolektivizace, lehkomyslnost a její nedozírné následky, lidské problémy, zápas o společenský pokrok, ale také se zabýval současnými společenskými problémy. Velmi dobře chápe lidské trápení, u jednotlivců vidí složitou spleť osobních a společenských problémů, proto i jeho hlavní hrdinové nejsou bez vnitřních protimluvů a konfliktů s okolím. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ján Solovič na slovenské Wikipedii.