Stav: |
Velmi dobrý vzhledem ke stáří, vpis propiskou na předsádce
|
Dostupnost: | Skladem pro e-shop |
Vazba: | Brožovaná |
Počet stran: | 230 , 20 nečíslovaných obrazových příloh |
Jazyky: | česky |
Překladatel: | Alexej Kusák |
Edice: | 36. svazek ed. Malá moderní encyklopedie 101x |
Vydání: | 1. vydání |
Vydáno v: | Praha |
Vystaveno: | čt 14. září 2023 16:48 |
Číslo položky: | 640594 |
Umělecké dílo jako „náhražkový“ život, umění jako prostředek, který má přivést člověka do rovnováhy s jeho okolím – také v tom je částečné poznání podstaty umění a jeho nezbytnosti. Ale protože ani v nejvyspělejší společnosti nemůžeme čekat dokonalou a permanentní rovnováhu člověka a jeho okolí, vidíme v tom záruku, že umění, které bylo nepostradatelné v minulosti, zůstane pro člověka nepostradatelné i nadále. Je-li však umění jen náhražkou, dá se v něm rozeznat hlubší vztah člověka ke světu? A můžeme vůbec shrnout jeho funkci do jediné poučky? Nemá uspokojovat různé, měnící se potřeby? A když zjistíme, uvažujeme-li o jeho původu, jeho původní funkci: nezměnila se při proměnách společnosti tato funkce, nevytvořily se fuknce nové? Také na takové otázky, s přesvědčením, že umění bylo, je a zůstane nepostradatelné, se ve své práci o smyslu nejen výtvarného umění, jež sklidila obrovský ohlas na celém světě a odborná kritika ji svého času označila za jednu z nejlepších kulturně historických publikací, snaží nalézt odpovědi kunsthistorik a estetik Ernst Fischer.
Ernst Fischer byl rakouský marxistický spisovatel, novinář, literární vědec a politik. Psal také pod pseudonymy Peter Wieden, F. Ernst, W. Peter und P. Vidal. Fischer vyrůstal v buržoazním prostředí ve Štýrském Hradci, kde vstoupil do rakouské sociální demokracie. V roce 1927 přesídlil do Vídně, kde pracoval pro stranické noviny. Po nastolení tzv. austrofašismu v roce 1934 mohl díky přátelům prchnout do Prahy a posléze odcestovat do Moskvy; současně se stal členem Komunistické strany Rakouska. Po roce 1945 se vrátil do Rakouska, kde se stal předním marxistickým intelektuálem. V roce 1963 se účastnil Kafkovské konference v Liblici. V roce 1968/9 kritizoval potlačení Pražského jara, za což byl vyloučen Komunistické strany Rakouska. V posledních letech života byl blízký nedogmatickému marxismu. Ve svých dílech se zabýval jednak politickými otázkami, jednak zejména německojazyčnou literaturou , literární teorií a úlohou umění ve společnosti. Fischer požadoval od umění „adekvátní zobrazení skutečnosti“, které neizoluje literární témata od celosvětového dění; neprosazoval však jednostranně pouze socialistický realismus, nýbrž upozorňoval, že „k tomuto cíli nevede pouze jedna cesta“. Proto si cenil také některých měšťanských autorů, např. Thomase Manna. Vybraná díla
Objednávkám nad 699 Kč
Sběratelské kusy i knižní novinky
A s radostí
Za hotové a s vlastním odvozem