Rudolf Těsnohlídek byl český spisovatel, básník, dramatik, novinář a překladatel. Proslul zejména svojí bajkou o lišce Bystroušce. Užíval také pseudonym Arnošt Bellis. Pocit vyděděnosti měl u něj zřejmě kořeny už v jeho dětství. Jeho otec byl pohodný, což jeho rodinu poněkud vyčleňovalo z tehdejší společnosti. Studium započal v Čáslavi, odkud po čtyřech letech odešel do Hradce Králové, kde vystudoval gymnázium. Aktivně se zapojoval do činnosti soukromého studentského literárního kroužku. Poté začal studovat na filozofické fakultě v Praze, ale studia nedokončil. Na studiích se seznámil s anarchismem, díky čemuž pronikl do okruhu S. K. Neumanna. Po sebevraždě nemocné první manželky Jindřišky Kopecké na svatební cestě v Norsku, se v roce 1906 odstěhoval do Brna, kde krátký čas pracoval v redakci Moravského kraje a po jeho zániku v Lidových novinách. Od roku 1908 psal soudničky pro Lidové noviny, později psal i jiné útvary, např. v roce 1912 byl válečným dopisovatelem v Srbsku a Albánii za války s Tureckem. V roce 1914 se přestěhoval do Bílovic nad Svitavou, kde bydlel osm let. Jeho druhou manželkou byla Anna Kutilová z této obce. Manželství však netrvalo dlouho. V Bílovicích nad Svitavou došlo k události, která se stala inspirací pro založení tradice vánočních stromů republiky se sbírkou na pomoc dětem bez domova. K tomu jej pohnula událost, kdy s přáteli, s malířem Františkem Koudelkou a úředníkem Josefem Tesařem, nalezli 22. prosince 1919, v bílovickém lese, prochladlé sedmnáctiměsíční děvčátko, Lidušku. Poprvé byl vánoční strom republiky rozsvícen 13. prosince 1924 na brněnském náměstí Svobody a tato tradice se postupně rozšířila i do ostatních měst. Tyto sbírky přispěly k tomu, že 8. prosince 1929 byl v Brně-Žabovřeskách otevřen dětský domov Dagmar pro opuštěné děti. Potřetí se oženil v roce 1924. Vzal si Olgu Zámečníkovou-Vaseckou. Těsnohlídek 12. ledna 1928 v redakci Lidových novin v Brně spáchal se...

Narozena 5. 12. 1893 ve Vídni , zemřela 4. 3. 1974 v Brně. Redaktorka Lidových novin, literární publicistka a přispěvatelka do rubriky pro mládež, též publikace z oboru hudby.

Josef Chaloupka byl český básník a novinář. V roce 1917 vystudoval v Brně učitelský ústav. Po maturitě byl odveden do armády, narukoval na ruskou frontu, kde byl zraněn. Po skončení první světové války začal učit, nejdříve v Měníně u Brna, od roku 1920 až do své předčasné smrti na Rodinné škole sdružení Vesna v Brně. Zemřel na otravu svítiplynem. Od roku 1946 nese jeho jméno královopolská ulice, v níž v roce 1927 bydlel . V roce 1920, kdy vyšla jeho básnická prvotina Vzplanutí, vstoupil do brněnské Literární skupiny. Její autoři, soustředění kolem časopisu Host, se hlásili většinou k expresionismu. Po rozpadu uskupení v polovině dvacátých let, se stal členem Moravského kola spisovatelů. Spolupracoval rovněž s brněnskými časopisy a novinami. V jeho poezii lze nalézt odraz soudobé proletářské poezie, stopy impresionismu Antonína Sovy i vliv jeho generačního vrstevníka Jiřího Wolkera. Ve svých básnických sbírkách se projevuje jako čistý a upřímný lyrik, lidsky pravdivý. Jeho verše vycházejí z okouzlení okamžikem, pocitu životní tíhy, objevují se i metafyzické úvahy o smyslu života.