Jiří Zeman, celým jménem Jiří Antonín Michael Zeman je český spisovatel . Jeho otec R. V. Zeman byl herec, tenorista a režisér, matka Anna Magdalena Gravčaková-Zemanová byla malířka. Žije střídavě v Praze, Vídni, Římě, Berlíně a Paříži. Původně výtvarník, od roku 1989 se živí pouze jako spisovatel a dramatik. Je příbuzný se spisovateli Ivanem Olbrachtem , Antalem Staškem a Adolfem Zemanem. Do poloviny devadesátých let měl galerii ve Vídni a v Praze. Zároveň se živil příležitostnými pracemi. Poté se profesionálně věnoval literatuře. Má čtyři děti: Barboru Harsovou Kovandovou, Daniela Srbu, Kateřinu Michajlovovou a Valentinu Zemanovou Tesařovou. Každoročně spolupořádá expedice Přežití – Survival. Na těch se živí jen tím, co si nasbírá a uloví s minimem vybavení. Propagoval je v časopise Mladý svět od konce 80. let 20. století. V letech 1996–1999 redigoval v nakladatelství Ivo Železný v časopisu RODOKAPS seriál „Dokážeš Přežít?“ Jeho články o přežití si lze rovněž přečíst v časopisech Koktejl nebo 21. století. O Přežití měl další pořady v rozhlase a televizi. Pro uměleckou agenturu SKKS vytvořil třídílný komponovaný pořad „SOS Robinzon“. Začínal jako básník. První verše a povídky mu vyšly v časopise Předvoj. Dobrodružné povídky mu tiskl časopis Tramp a četly se v relaci Pionýrská jitřenka Československého rozhlasu. Napsal přes čtyřicet knih a dvacet divadelních her pro dospělé, mládež a děti, z nichž většina měla premiéru a hraje se v zahraničí. Věnuje se i turistické literatuře. Pro nakladatelství Akcent napsal tituly Praha a okolí, Krkonoše, Křivoklátsko, Český kras, Brdy, Lužické hory, České Středohoří, Polabí a Orlické hory. Pro totéž nakladatelství napsal vodácký průvodce po Berounce a jejich přítocích. Knihy Hoj ty štědrý večere a Hody hody doprovody popisují, jak se slavily vánoční a velikonoční svátky ve Staré Praze. Praha – největší...

Andrée Clair byla významná francouzská spisovatelka. Narodila se ve Francii jako Renée Jung a později ve Francii žila, nicméně byla spjatá s Nigerem. Dlouhá léta žila v Africe, převážně v nynější republice Čad. a učila tam na školách francouzštině. Do hloubky poznala tamější zemi, naučila se jazyku a spřátelila se s domorodými obyvateli - měla k nim dobrý lidský vztah a byla zvyklá jednat s nimi jako rovný s rovným. Stejným názorům naučila i svou dcerku, která s ní po pět let v Africe žila. Afriku studovala na etnologickém institutu Univerzity v Sorbonně, byla známá pro své etnografické studie Nigeru a dětské knihy situované do Afriky.