Joseph Paul Franklin je muž, který mezi lety 1977 a 1980 zastřelil více než dvacet lidí, černých i bílých, kteří praktikovali rasové míšení. A tomuto muži, jeho pohnutkám a jeho vražednému dílu Pierce v roce 1989 svou Lovec je děsivě skutečný. Příběh románu, který se odehrává někdy na konci osmdesátých let, je postaven na akcích a uvažování hlavní postavy knihy, Oscara Yeagera (Yeager je poangličtělá verze německého jaeger, čili lovec). Yeager je veterán z Vietnamu, který pracuje ve Washington D.C. jako technický konzultant na volné noze pro ministerstvo obrany. Znechucen tím, jak se společnost okolo něj mění, vyráží na \"lov\" a na odlehlých místech střílí rasově smíšené páry, které si předtím vybral na ulici. Jak se proti němu obrací hněv veřejnosti, kterou skrze média tlumočí různí občanští aktivisté, zaměřuje svou nenávist i na ně a během série atentátů povraždí ty nejpřednější z nich. Většinou Židy. Při jedné vraždě však udělá chybu a je dopaden vysoce postaveným agentem FBI Ryanem. Ten jej nezatýká a místo toho mu nabízí, že ho nechá na svobodě, když pro něj Yeager bude zabíjet vlivné Židy, kteří se prý snaží ovládnout FBI. Yeager je překvapen a nechápe, proč zrovna Židy. Ačkoliv je Yeager rasista, není antisemitou. To ovšem překvapuje i agenta Ryana, který si díky tomu, že většina Yeagerových obětí byli Židé, myslí opak. V této chvíli se kniha od Yeagerových vražedných rasistických akcí posouvá ke klasickému antisemitismu. Pierce pomocí Yeagera, který toho o Židech příliš neví a ke kterým cítí spíše sympatie, začíná svou nenávistnou anitsemitskou ideologii popisovat od samého začátku, bod po bodu. Yeager je horlivým žákem, který se chce o Židech všechno dozvědět a v jeho hledání mu pomáhá jak agent Ryan, tak i lidé z organizace Národní liga, jíž se Yeager stává členem. V jejich vzájemných rozhovorech, ale i v Yeagerových monolozích, které při svém \"studiu\" vede, se setkáváme se všemi představitelnými antisemitskými stereotypy a argumenty, které lze jen najít. Ačkoliv si Pierce s románovým podáním své nenávistné ideologie dal velikou práci (mezi Turnerovými deníky a Lovcem je rozdíl 11 let), není příliš přesvědčivý. To, jak Yeager postupně \"objevuje\" světové židovské spiknutí a z člověka nejprve se Židy sympatizujícího se nakonec stává horlivý antisemita, je psáno Piercovou naivní formou a jako u všech antisemitských tvrzení jde o směs polopravd, vytržení z kontextu a sprosté lži. Ale právě proto, že kniha obsahuje téměř kompletní výčet antisemitské propagandy, je dobrým zdrojem znalostí pro ty, kdo chtějí s anti-semitismem bojovat a chtějí propagandu svého nepřítele znát. Kromě svého vzdělávacího významu je kniha i historickým svědectvím smutného období rasové nenávisti, se kterým se naše společnost stále ještě potýká. Piercův \"Lovec\", jako jedna z předních knih bílého rasismu, je čtením, které vás rozhodně nenechá klidnými.