Ota Weinberger byl český právní filosof a logik, po odchodu do zahraničí profesor univerzitě ve Štýrském Hradci. Pocházel z neortodoxní brněnské židovské rodiny. Po absolvování reálného gymnázia se zapsal na právnickou fakultu Masarykovy univerzity, kterou však dokončil až po válce. V době protektorátu byl kvůli svému původu pronásledován nacisty, čtyři roky byl vězněn v koncentračních táborech, mj. v Osvětimi. V roce 1946 zahájil svou krátkou právní praxi v soudnictví, po únorovém převratu odmítl vstoupit do komunistické strany a až do roku 1956 se musel živit jako zámečník. Zároveň ovšem studoval filosofii na Univerzitě Karlově, roku 1964 se zde habilitoval v oboru logika a právní teorie a logiku poté vyučoval na její právnické fakultě. V období pražského jara kritizoval stalinismus, podporoval zavádění liberálních reforem a byl členem Klubu angažovaných nestraníků. Během okupace v srpnu 1968 se zrovna účastnil Světového kongresu filozofů ve Vídni a rozhodl se v Rakousku zůstat. Hostoval na univerzitách ve Vídni, Linci a Štýrském Hradci, kde nakonec roku 1972 získal řádnou profesuru. Roku 1989 byl emeritován. Masarykova univerzita mu roku 2004 udělila čestný doktorát v oboru právní vědy. Ovlivnil jej logický pozitivismus, myšlenky Ludwiga Wittgensteina a především František Weyr, jeho práce vycházely přímo z brněnské školy normativní teorie. Kromě vlastních monografií se podílel na množství odborných sborníků a napsal také řadu časopiseckých studií.