Mnozí naši čtenáři znají z překladů již několik děl vynikajícího norského spisovatele Johana Bojera a se zájmem proto sáhnou i po románu Lidé u moře, jenž vedle Posledního Vikinga je považován za nejlepší autorovo dílo. Avšak i čtenáře, kteří se s Bojarovým jménem setkávají poprvé a jeho tvorbu dosud neznají, jistě hluboce zaujme tento barvitý obraz norského venkova, rybářských vesniček, rozeklaných údolí a tichých fjordů a zejména krásných typů lidí, kteří tam žijí a pracují. Pří líčení jejich tvrdého života nezabíhá autor nikde do sentimentality, vypráví o jejich osudech prostými slovy jako jeden z nich. Vždyť také sám říká, že Lidé u moře jsou vlastně dílem autobiografickým. Chalupa u Flatů byla v dětství jeho domovem a Martínek — toť spisovatel sám. Našim čtenářům se tato kniha jistě stane velmi blízká a budou se k ní vždy vracet s hřejivým pocitem v srdci.

Johan Bojer - narodil se 6. března 1872 v Orkangeru poblíže Trondheimu v západní části Norska a dětství prožil jako schovanec chalupnické rodiny v jižním Tröndelagu. Již jako malý hoch tedy poznal bídu a lopotu venkovského lidu — i dráždivý opak, lesk a nádheru výstavných statků. Chudoba, práce, sny, rozdíly mezi domkáři a statkáři — to vše se ukládalo v duši dítěte a pomáhalo utvářet budoucího spisovatele. Po službě na statku vstoupil Bojer jaké osmnáctiletý do poddůstojnické školy a stal a seržantem. Toužil po dalším vzdělání, chodil do obchodního kursu, navštěvoval přednášky lidové akademie a učil se od života - byl rybářem na Lofotách, komisařem při rybolovu, úředníkem. Neustále četl, hrál ochotnické divadlo a s neúmornou pílí se vzdělával.

Psát začíná časně a po několika menších literárních pracích uveřejňuje román Tažení lidu, který mu získal přízeň kritiky i čtenářů. Skutečného úspěchu však dosahuje románem Síla lži (1903) a od té doby již jeho popularita stále roste. Vycházejí romány Vězeň, který zpíval. Velký hlad, Pod koly osudu, Vystěhovalci, Královi chlapci. Největšího ocenění si však v Norsku i za hranicemi dobyl jako Poslední Viking a Lidé u moře, které stejně jako většinu svých děl věnoval rodnému kraji, jeho přírodě a lidu. Johan Bojer se bohužel nedožil tohoto našeho vydání. Zemřel v červenci roku 1959.