Jan Amos Komenský, latinsky Iohannes Amos Comenius, německy Johann Amos Comenius byl poslední biskup Jednoty bratrské a jeden z největších českých myslitelů, filosofů a spisovatelů. Během svého života si získal renomé především jako pedagog, resp. teoretik pedagogiky a autor mnoha spisů z tohoto oboru. Byl jediným tvůrcem originální, filosoficky ukotvené pedagogické soustavy v českých zemích, zabýval se všeobecnou teorií výchovy, didaktikou, vytvořil speciální metodiku výuky jazyků a sám sepisoval originální učebnice. Už za Komenského života si získaly mimořádnou oblibu jeho jazykové příručky Janua linguarum reserata a Orbis sensualium pictus . Komenský je považován za zakladatele moderní pedagogiky a vysloužil si přízvisko „Učitel národů“. Literární odkaz Jana Amose Komenského, který byl coby nekatolík nucen od roku 1628 působit v exilu, je velmi obsáhlý a různorodý. Psal latinsky i bohatou a působivou češtinou. Tvořil spisy encyklopedické a jeho ideálem byla pansofie , objímající veškeré tehdejší vědění, zanechal však také díla teologická i teosofická, hymnologická i hymnografická či všenápravná . Do obecného povědomí se zapsal také jako autor nejslavnějšího česky psaného díla 17. století s názvem Labyrint světa a ráj srdce. Rodinné příjmení bylo Szeges. Jeho otec přijal pseudonym Komenský. Místo narození Jana Amos Komenského není známo. Jako pravděpodobná místa se uvádějí Uherský Brod nebo Nivnice . Občas se zmiňuje i Komňa (z čehož by mohl vzniknout přídomek Komenský, Comenius, jako jeho rodiště Komňu uváděli i někteří Komenského vrstevníci[...

František Bílý byl český středoškolský profesor, literární historik a kritik. Zabýval se uměleckou výchovou a zdokonalováním výuky mateřského jazyka. Byl autorem učebnic češtiny a němčiny, sestavoval čítanky a antologie. Redigoval Věstník českých profesorů. Upravil k vydání díla Františka Ladislava Čelakovského a Jana Amose Komenského. Byl členem národních a vzdělávacích spolků. Absolvoval české gymnázium v Brně a filosofickou fakultu v Praze, obor český a německý jazyk. Pracoval nejprve jako suplent první české reálky v Praze, poté v letech 1879–88 jako profesor c. k. středních škol v Přerově, odkud se vrátil na pražskou reálku. Roku 1898 byl jmenován ředitelem c. k. reálky na Žižkově. V roce 1903 se stal členem zemské školní rady Království českého. Byl rovněž zemským školním inspektorem, členem České akademie věd a umění a Královské české společnosti nauk, předsedou Umělecké besedy a čestným členem Moravsko-slezské besedy. Věnoval se zdokonalování výuky mateřského jazyka, umělecké výchově a prohlubování smyslu pro krásu. Zasedal v komisi pro úpravy českého pravopisu. Zemřel na zápal plic, pohřben byl na Olšanech. Jeho zetěm byl profesor Václav Ertl. Zabýval se především literární historií a kritikou. Články na toto téma uveřejňoval v pražských a moravských časopisech. Vystupoval také pod pseudonymy Amicus Plato, František Drobný, Ypsilon, Nezabudov a Pravdomil Trpký. Věnoval se tvorbě učebnic, sestavoval čítanky a výbory básní. Soustředil se také na odkaz Františka Ladislava Čelakovského a Jana Amose Komenského . Knižně vydal: Redigoval Věstník českých profesorů, odborný časopis zaměřený na pedagogiku a didaktiku středního školství, a edici Česká knihovna zábavy a poučení, sbírku spisů vhodných pro studenty středních škol. Přispíval do Ottova slovníku naučného. Přispěl do stěžejní knihy českého skautingu Základy junáctv...