Ludmila Grossmannová Brodská, vlastním jménem Ludmila Grossmannová , byla česká učitelka, spisovatelka knih pro mládež a překladatelka. Celý život bojovala s nepřízní osudu; v šesti letech ohluchla, ještě v dětství ztratila otce, později se musela vyrovnávat s hmotným nedostatkem a osamocením. Navzdory svému postižení napsala desítky knih, převážně s říkankami, básněmi a výchovnými povídkami pro mládež a řadu příspěvků do časopisů. Její tvorba pro dospělé vycházela z vlastních zkušeností a byla určena především nenáročným venkovským čtenářům. Volně přeložila několik známých literárních děl, jako např. Dobrodružství Barona Prášila, Don Quijote z la Manchy a Chaloupka strýčka Toma. Publikovala rovněž pod pseudonymy Milan Brodský, L. Mělnická, Zdenka Zásmucká a Růžena Šípková. Narodila se 24. května 1859 v Netvořicích u Benešova jako dcera zámožného obchodníka Františka Grossmanna a jeho manželky Rosalie, rozené Leitner . Byla nejstarší z šesti dětí, sourozenci: Vácslav , Antonín , Marie Šulcová , Johann a Rosalie Henningová . První léta života strávila v rodné obci, odkud se s rodiči přestěhovala do Prahy. Spokojené dětství v harmonické rodině jí v šesti letech přerušila závažná nemoc – spála, jejímž následkem ohluchla. Rodiče si byli vědomi jejího nadání a zajistili jí kvalitní výchovu. Když nemohla chodit do běžné školy, vyučoval ji soukromě František Ryšavý z ústavu hluchoněmých v Praze. Ten ji naučil odezírat ze rtů, díky čemuž se mohla dorozumět. Vedle toho chodila na kurzy ručních prací a u Jenny Schermaulové se učila malovat. Roku 1873 přišla další pohroma – po krachu na vídeňské burze přišla rodina o veškerý majetek a brzy také zemřel její otec. Ludmila se stala oporou rodiny. Vykonávala vět...

Autor českých loutkových her. Jan Josef Foršt . Pracoval jako účetní městského úřadu na Smíchově. V 90. letech 19. století se zapojil do řady kulturně osvětových akcí vlasteneckého charakteru. Byl aktivním členem Národní jednoty pošumavské, která podporovala českou menšinu v pohraničí. 1904 místní obecní výbor NJP zřídil z Forštova podnětu Loutkové divadlo NJP, které mělo výchovně působit na mládež a z výtěžku vstupného podporovat vlasteneckou a charitativní činnost Jednoty. V tomto divadle, které mělo sídlo v restauraci na Židovském ostrově , byl hlavním organizátorem, hercem i režisérem. Od 1909 divadlo získalo sál v restauračním pavilonu v Kinského sadech. Forštovou snahou bylo zřídit v Praze stálou scénu na odpovídající umělecké úrovni. Všestranně podporoval založení Českého svazu přátel loutkového divadla , který si tento cíl vytkl mezi své priority. Foršt se stal jeho jednatelem. Nadále působil v divadle v Kinského sadech, které přešlo pod správu Českého svazu přátel loutkového divadla. Zde hrál se svými syny a blízkými přáteli.