Hodnocení knihy

Královna Eliška Rejčka

František Neužil

Blok | 1968

Kategorie:

Beletrie 42308x

Historické romány 4112x

Štítky:

Dostupnost:	Vyprodáno
Vazba:	Pevná s obálkou
Počet stran:	346
Jazyky:	česky
Vydání:	Vyd. 1.
Vydáno v:	Brno
Vystaveno:	pá 5. ledna 2024 10:08
Číslo položky:	725610

Popis
Komentáře

Historický román, zachycující zápolení přemyslovské, habsburské a lucemburské dynastie o český trůn v prvních desítiletích čtrnáctého století. Hlavní postavou románu je královna Eliška Rejčka, nejprve choť Václava II. Přemyslovce, po jeho smrti pod jménem Alžběta choť Rudolfa I. Habsburského, po opětném ovdovění milostnice Jindřicha z Lipé a partnerka českého panstva v odboji proti králům-cizincům. Autor ji líčí na pozadí historického dění jako ctižádostivou ženu věnující se zájmům kulturním, společenským a státním. Její osobnost patří mezi nejzajímavější ženské postavy české i světové historie.

Komentáře ke knize

František Neužil 9x

František Neužil, známý také pod řadou pseudonymů jako Franta Pozořický nebo Fráňa Jezer, – 22. listopadu 1995 Brno) byl český básník, romanopisec, autor knih pro mládež, učitel, archivář a redaktor. Narodil se v Jezerech u Brna . V Brně navštěvoval učitelský ústav, na kterém maturoval v roce 1926. Později studoval při zaměstnání pedagogickou fakultu brněnské univerzity . Učil v Šumvaldě u Uničova, v Novém Jičíně, Pozořicích, Rybníčku u Uničova a Olomouci. V letech 1937–1939 působil jako redaktor Českého slova v Praze. Od roku 1939 učil ve Středoklukách a Kojeticích u Prahy, v Ústí nad Labem , v Orlovicích u Vyškova a v Želči u Prostějova . Před odchodem do důchodu byl několik let ředitelem okresního archivu ve Vyškově. V roce 1967 odešel do penze. Je pochován na hřbitově v Brně-Řečkovicích. Po básnických začátcích, v nichž jednoduše vyjadřoval dojmy a idylické nálady, se soustředil na vesnickou a historickou prózu. Vyšel z ruralismu, od jehož politického zaměření se však distancoval. Romány, jejichž hrdinové jsou sedláci a venkovští dělníci, situoval do rodného kraje a ladil do chmurné tóniny. V padesátých letech 20. století uvedly Literární noviny o jeho tvorbě, že „...Neužilovo poctivé úsilí o dobrou lidovou tvorbu naráželo na nepřesné vidění společenské situace...“