Zdeněk Křivka se narodil 20. února 1927 ve Spišské Nové Vsi na Slovensku. Po vyhlášení samostatnosti Slovenska v roce 1939 rodina odešla do Brna. Během druhé světové války byl Křivka krátce pracovně nasazen v protektorátu. Po únorovém převratu roku 1948 se zapojil do protikomunistické odbojové skupiny, kterou vedl jeho strýc Petr Křivka. Skupinu však prozradil nasazený agent František Janků a v srpnu 1949 byla skupina rozprášena. Společně se Zdeňkem Křivkou byl zatčen i jeho otec, bratr a strýc. Po téměř ročním tvrdém vyšetřování byl Zdeněk Křivka odsouzen na 18 let . Strýc Petr byl za svou odbojovou činnost komunisty popraven 21. 7. 1951. Zdeněk Křivka poté postupně prošel sedmi pracovními lágry na Jáchymovsku a věznicí Leopoldov. Od listopadu 1952 byl dva a půl roku vězněn v jednom z nejhorších lágrů - v Barboře. Tam ho pronásledoval bachař Kulhánek, kvůli kterému Křivka mnohokrát prošel korekcí, což v horských podmínkách ve výšce přes 1000 m.n.m. a dvaceti- i třicetistupňových mrazech znamenalo přímé ohrožení života. Propuštění na amnestii se dočkal v táboře Rovnost 10. května 1960. Na svobodě se Křivka živil osm let jako čerpač vody, poté pracoval jako skladník u železnice. Překládal z němčiny, protože právě germanistiku a histori, která mu tolik ublížila, na brněnské filozofické fakultě studoval. Školu dodělával kuriózním zpsůobem. Po únorovém komunistickém puči roku 1949 jej jako třídního nepřítele vyrazili, posléze zavřeli. Už už to vypadalo, že si pro diplom půjde roku 1970, kdy jej zase jako nesmiřitelného odpůrce komunismu smetla normalizace. A tak doklad o dokončeném vzdělání dostal po sametové revoluci roku 1990. Ve svých třišedesáti letech. Zemřel roku 2012