Josef Štolba v Matrice křestní Joseph byl český dramatik, vychovatel, právník a spisovatel. Rodiče Josefa byli František Štolba a Maria Štolbová-Klarnerová. Měl dva starší bratry: Františka a Antonína . Za manželku měl Hedviku Cerychovou, se kterou měl tři dcery: Otilii , Marii a Zdenku . Nejdříve začal se studiem na gymnáziu v rodném Hradci Králové, dokončil jej v Praze na Akademickém gymnáziu. V Praze také vystudoval práva. Roku 1869 debutoval jako autor divadelních her v Prozatímním divadle. V roce 1870 přijal místo vychovatele u šlechtické rodiny Kouniců. S hrabětem Arthurem Desfours-Walderode podnikl roku 1873 roční cestu do Ameriky a později s jinými osobnostmi procestoval celou Evropu a dostal se i do Západní Indie a ve společnosti cestovatele Kořenského až za polární kruh. Poté, co se vrátil domů, působil v Národním divadle a také získal roku 1874 doktorát práv. Vykonával pět let soudní a advokátní praxi. Byl koncipientem v notářské kanceláři a časem i notářem v Nechanicích, Pardubicích a v Královských Vinohradech. V Pardubicích se angažoval roku 1880 ve Spolku pro zřízení divadelního domu. Hlavním oborem jeho spisovatelské činnosti byly fejetony a dramatická tvorba. Ve svých cestopisech uměl barvitě vylíčit své zážitky ze zahraničních cest. Podílel se na založení časopisu Paleček. Dramatická tvorba se týkala hlavně veseloher, ale zkusil i jiné žánry. Debutoval s nimi v Prozatímním divadle a později se prosadil i v Národním divadle. JUDr. Josef Štolba napsal i svou autobiografii.

Narodila se do rodiny úředníka 13. prosince roku 1900 v Horní Cerkvi u Pelhřimova. Vyrůstala společně s dalšími pěti sourozenci. Rodina se přestěhovala do Prahy v roce 1912. Prostředí rodiny, ve které budoucí spisovatelka vyrůstala bylo harmonické a tak i školní výsledky Růženy Neureiterové, jak se jmenovala za svobodna, patřily vždy mezi ty nejlepší. Po měšťanské škole, kterou ukončila v roce 1915, přešla na obchodní školu a odtud v roce 1917 vedla její cesta ke studiu na učitelský ústav. Po skončení studia v roce 1920 se stala úřednicí Okresní záložny na Smíchově. Od dětství zvídavá, pokračovala v dalším doplňování svých vědomostí tak, že ve svém volnu poslouchala přednášky na filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, především profesorů Jana Máchala a Václava Tilleho. V roce 1921 se vdala a v době po roce 1923 se již plně věnovala literární a dramatické práci. Její příběhy vycházely dílem z jakýchsi představ o jednání a citových problémech dívek, pocházejících obvykle z lepší společnosti, které překonaly těžké zkoušky a dosáhly svého štěstí. Bez výrazných uměleckých záměrů, dosahovala úspěchů u svých čtenářů, včetně návštěvníků divadelních scén, které nastudovaly její hry. Její žánrová rozmanitost byla velmi pestrá, počínaje románem se sociálním pozadím, detektivní zápletkou, humoristickým i romantickým zabarvením děje. Často využívala situační komiku a v různých podobách obměňovala situace začínající zmatkem, rostoucím nedorozuměním, neustálých nových zvratů až do zdárného vyřešení zápletky. Románový debut si odbyla románem Jenka /1928/ a ještě téhož roku vydala příznivě přijatou rozsáhlejší prózu Tajemství starých hodin /1928/. V roce 1930 debutovala i jako dramatička inscenací na téma dívčí svět s velmi výmluvným názvem Dívčí vzpoura /1930/. Po sobě jdoucí dramatické tituly měly vzhledem k srozumitelným zápletkám a ve své době i malé přesycenosti dívčími příběhy, velkou obec příznivců, např. : Alenina sázka /1931/; Uličnice /1932, prem. 1929/; Směji m...

Žena v domácnosti, žila v jižních Čechách. Její sentimentální příběhy se v ženském tisku těšily značné oblibě, na přelomu 30. a 40. let vydávala nejznámější z nich také knižně. Své prózy dramatizovala pro lidová jeviště.