Adolf Born byl český malíř, kreslíř, ilustrátor, animátor, karikaturista a kostýmní výtvarník. Byl znám svými monarchistickými postoji. Narodil se v Českých Velenicích, kde se mluvilo česky i německy. V letech 1949–1950 studoval výtvarnou výchovu na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, později přešel na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou a na Akademii výtvarných umění v Praze, kde u prof. A. Pelce absolvoval. Během studií ho ale nejvíce ovlivnil František Tichý. Adolf Born sdílel jeho fascinaci cirkusy a varieté. Tehdejší filmové týdeníky v něm vzbudily náklonnost k exotice a zájem o individuality, jako byl etiopský císař Haile Selassie I. nebo Čankajšek. Literárně Borna nejvíce ovlivnili autoři bajek Krylov, La Fontaine a Ezop, z českých spisovatelů Bohumil Hrabal, Karel Poláček a Jaroslav Hašek. Od roku 1960 byla jeho díla vystavena po celém světě a získal za ně mnoho cen. Jeho doménou je grafika – suchá jehla, lept a především litografie. V roce 1962 se oženil a v roce 1964 se mu narodila dcera Erika Bornová. Jeho nejznámější díla zahrnují ilustrace knih od Miloše Macourka , Julese Verna , A. Dumase staršího , Vojtěcha Steklače a jiné. Je také autorem kostýmů a dekorací k opeře Antonína Dvořáka Čert a Káča inscenované v Národním divadle, dále inscenace hudební fakulty HAMU – opera V studni Viléma Blodka. Jeho animace navíc vtipně glosují i děj ve filmové sérii o básnících a jeho animace nechybí dokonce i v závěrečném dílu Jak básníci čekají na zázrak, který byl uveden do kin měsíc před jeho smrtí. Zemřel 22. května 2016 ve věku 85 let. Poslední rozloučení s umělcem proběhlo ve velké obřadní síni strašnického krematoria 27. května 2016. Roku 1974 byl na světové výstavě v Montr...

Zasloužilý umělec Miroslav Horníček byl český herec, spisovatel, dramatik, režisér, výtvarník, glosátor a divadelní teoretik. K divadlu se dostal na plzeňské reálce, kde chodil do ochotnického spolku a se spolužáky založil Studentský avantgardní kolektiv. Po vystudování byl krátce zaměstnán jako úředník v plzeňské nemocnici. V roce 1941 přijal angažmá v Městském divadle v Plzni, brzy po válce odešel do Prahy. Nejprve hrál v Divadle Větrník, o rok později nastoupil k bratrům Oldřichu a Lubomíru Lipským do Divadla satiry. Poté hrál šest let na scéně Národního divadla. V roce 1955 se stal partnerem Jana Wericha v Divadle ABC . S Werichem hrál šest let, například ve hrách Těžká Barbora nebo Husaři. Po Werichově odchodu roku 1961 vytvořil podobnou dvojici s Milošem Kopeckým. Nehráli však spolu dlouho. Už v roce 1962 se stal na dva roky členem Hudebního divadla v Karlíně a záhy i Divadla Semafor, kde účinkoval například ve hře Člověk z půdy. Působil i v Městských divadlech pražských, velmi známé a značně populární byly jeho Hovory přes rampu, kde přímo z divadelní rampy odpovídal na živé dotazy diváků kladené z hlediště a tak neformálně besedoval s publikem. Hrál také ve filmech. Ztvárnil hlavní role ve filmech Táto, sežeň štěně! a Kam čert nemůže a v televizním seriálu Byli jednou dva písaři, dále několik vedlejších rolí v mnoha dalších filmech, z nichž nejznámější je role Krásného prince ve filmové pohádce Byl jednou jeden král. V roce 1965 si zahrál v komediálním snímku z produkce východoněmecké Defy Bez pasu v cizích postelích. Známé je také jeho působení v roli moderátora filmového zpravodajství z Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech. V roce 1966 byl zvolen králem Pražského a Plzeňského Majálesu. V roce 1968 byl jmenován zasloužilým umělcem. V roce 1967 se účastnil avantgardního projektu Kinoautomat autorů Radúze Činčery, s...