Arne Novák, vlastním jménem Arnošt František Marie Novák , byl český výtvarný a literární historik a kritik, bohemista a germanista. Pocházel ze sedmi dětí středoškolského učitele dr. Josefa Nováka a spisovatelky Terézy Novákové. Všech šest jeho sourozenců předčasně zemřelo, většinou ve věku mladé dospělosti. Studoval na gymnáziu v Litomyšli a od roku 1895 v Praze. Maturoval v roce 1898. V letech 1898–1902 studoval germanistiku a bohemistiku na Universitě Karlově. V roce 1901 pobýval na univerzitě v Berlíně, roku 1904 na univerzitách v Mnichově a Heidelbergu. Působil jako středoškolský profesor v Praze a Kutné Hoře. V roce 1906 se habilitoval na Univerzitě Karlově jako docent německé literatury a roku 1910 rozšířil svou habilitaci i na dějiny literatury české. V roce 1920 se stal řádným profesorem české literatury na Masarykově universitě v Brně. V roce 1921 natrvalo přesídlil do Brna. V letech 1924–1925 byl děkanem Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Dvakrát, v letech 1938 a 1939, byl zvolen rektorem Masarykovy university. Je po něm pojmenována ulice, na které dnes sídlí Filozofická fakulta MU. Jeho zásluhy ve vědních oborech dějiny české a německé literatury byly oceněny řádným členstvím v České akademii věd a umění , členem Královské české společnosti nauk se stal 14. ledna 1931, v červnu 1936 byl přijat do Pražského lingvistického kroužku. Od roku 1921 působil jako stálý a čelný spolupracovník redakce Lidových novin. Byl činný také v časopisech Volné směry, Pestrý týden, Lumír, Rozhledy aj. Dne 7. července 1908 se v Praze oženil s Jiřinou Novákovou, rozenou Haaszovou , dcerou překladatele Jaroslava Haasze . Manželům Novákovým zemřel po nemoci v roce 1927 syn Radovan, student 2. třídy gymnázia. Byl velmi vzdělaný. V jeho díle je patrný nadhled, velký přehled, ale i analytické a hodnotící schopnosti. Jeho názory ovlivnili ...

Básník, prozaik a diplomat František Gottlieb pocházel z židovské rodiny. Roku 1939 emigroval do Palestiny, s československou armádou se účastnil bojů na Středním východě. Od roku 1944 pracoval v Londýně na ministerstvu zahraničí, zde působil i po návratu do Čech . Roku 1958 se stal spisovatelem z povolání.

Houston Stewart Chamberlain byl myslitel a spisovatel britského původu, proslulý germanofilií, který později žil v Německu a přijal německé občanství. Byl to autor populárně naučných knih , ale především propagátor nacionalistických, pangermánských, rasových a antisemitských teorií a myšlenek. Byl rovněž propagátorem myšlenek eugeniky. Jeho kniha Základy devatenáctého století se stala ideovou základnou rasistických teorií v Německu na začátku 20. století. Narodil se v přímořské části Portsmouthu. Jeho matka Eliza Jane Hall zemřela, když mu nebyl ještě ani rok a Chamberlain vyrůstal u své babičky ve Francii. Jeho otec, kontradmirál William Charles Chamberlain, plánoval pro syna vojenskou kariéru, a proto byl v jedenácti letech poslán do školy pro budoucí námořní důstojníky. Avšak mladý Chamberlain se zajímal více o studia hudby, literatury a astronomie a vyhlídka na službu důstojníka v Indii nebo na jiných místech Britského impéria jej vůbec nelákala. Jeho chatrné zdraví přispělo k tomu, že se tomuto osudu vyhnul. Ve čtrnácti letech se jeho zdraví stále zhoršovalo, a tak byl nucen navštěvovat různá evropská lázeňská střediska, kde ho doprovázel jeho pruský poručník, který na něj měl veliký vliv. Pod tímto vlivem začal Chamberlain studovat německou kulturu a historii. Stal se z něj zapálený germanofil. Později se přestěhoval do Německa, kde se stal členem Bavorského kroužku německých nacionalistických intelektuálů, kteří byli ovlivněni ideami Richarda Wagnera. Vzal si Evu Wagnerovou, dceru slavného skladatele. V roce 1899 napsal své nejdůležitější dílo Die Grundlagen des neunzehnten Jahrhunderts . V tomto díle se snaží vyvodit, že západní civilizace za svou vyspělost vděčí germánským kmenům. Árijská rasa je vybudována na základech protoindoevropské kultury a tuto rasu tvoří Keltové, Germán...