Luděk Šnepp ) byl český spisovatel, od roku 1968 žil v emigraci. Po dětství v Novém Strašecí studoval v letech 1933–1936 na reálce v Praze, studium nedokončil. Po odchodu z domova pracoval jako dělník v lese a na stavbách. Za německé okupace byl totálně nasazen v Berlíně, odkud v roce 1944 uprchnul. Podařilo se mu získat novou pracovní knížku a pracoval jako horník na Kladně. Po válce odjel v květnu 1945 do Křešic u Děčína, kde se stal mistrem v továrně na umělé tuky. Když v roce 1960 vyšla jeho první kniha Život na třetí, stal se profesionálním spisovatelem, v roce 1967 ředitelem chebského kulturního střediska. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy emigroval v říjnu 1968 do Kanady. Usadil se v městě London, kde vystřídal několik zaměstnání a v roce 1987 odešel do penze. Zemřel v roce 1999 na mozkovou mrtvici. Byl ženat, manželka Libuše Šneppová přeložila některá jeho díla do angličtiny. Luděk Šnepp psal poezii i prózu. Po emigraci se Šneppovo dílo dostalo na seznam zakázaných knih a nebylo do roku 1989 zveřejňováno. V emigraci vyšla jedna z jeho povídek anglicky v překladu manželky Libuše Šneppové. K dohodě o českém vydání v exilovém nakladatelství ’68 Publishers přes původní zájem nedošlo. V Česku nebyla díla Luďka Šneppa vydána ani po roce 1989 . V 60. letech 20. století přijímala kritika jeho díla s výhradami. V roce 1963 hodnotil literární kritik Jan Petrmichl českou povídku, která se snažila překonat schematismus 50. let 20. století . V porovnání uvedl o Šneppově novele Sedmkrát na stupni, že „...se víc než často uchýlí k docela banálním frázím“. V roce 1964 dospěl Zdeněk Heřman k závěru, že jeho „...elementární literární kvality jsou ještě nevyzrálé.“ Příznivěji hodnotil povíd...