Anežka Merhautová - Livorová byla česká historička umění, přední badatelka v oboru dějin architektury, malířství, sochařství a užitého umění v českých zemích od konce 9. do poloviny 13. století. Po maturitě na reálném gymnáziu v Hranicích absolvovala Masarykovu státní školu zdravotní a sociální v Praze . Za války byla zaměstnána v České kardiografické společnosti. V letech 1945–1949 studovala dějiny umění a klasickou archeologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V té době pracovala jako pomocná vědecká síla v Lehnerově knihovně a v grafické sbírce Národní galerie, Textilní tvorbě a Státním památkovém ústavu . Studium zakončila obhajobou rigorózní práce roku 1949. Roku 1959 obhájila kandidátskou disertaci a roku 1970 získala titul DrSc. Po založení Ústavu teorie a dějin umění Akademie věd České republiky zde působila jako vědecký pracovník, v letech 1953–1956 jako vedoucí oddělení středověku. Zabývala se románskou architekturou v Čechách, raně gotickou nástěnnou malbou, knižní iluminací a liturgickým náčiním a relikviáři. Byla dvakrát vdaná a vychovala tři děti. Její první manžel Demeter Livora byl sochař a pedagog, druhý manžel Josef Merhaut byl vědec, specialista v oboru elektroakustiky.

Narozena 13. 12. 1956 v Děčíně. Historička umění, specializuje se na meziválečnou avantgardu a na současné umění.

Ivo Hlobil je historik umění a emeritní profesor na Katedře dějin umění Univerzity Palackého v Olomouci. Specializuje se na středověké a raně renesanční umění v českých zemích a teorii památkové péče. Je otcem estetika a profesora teorie literatury Tomáše Hlobila. Absolvoval Střední průmyslovou školu strojnickou v Přerově a v letech 1964-1969 vystudoval dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a získal zde doktorát filosofie. V letech 1972-1973 byl vědeckým aspirantem na Katedře dějin umění FF UK. V letech 1969-1971 byl odborným pracovníkem Krajského střediska státní památkové péče a ochrany přírody v Ostravě a 1971-1974 Okresního SSPPOP v Olomouci. Od roku 1974 do roku 1982 byl odborným asistentem Katedry výtvarné teorie a výchovy na Filozofické fakultě UP Olomouc, 1982-1992 vědeckým pracovníkem Ústavu teorie a dějin umění ČSAV. Roku 1992 se habilitoval pro obor teorie a dějin umění na FF UP Olomouc a působil zde jako vysokoškolský pedagog a zástupce vedoucího Katedry dějin umění, 1994-1997 člen Vědecké rady UP Olomouc. Od roku 1994 je vědeckým pracovníkem Ústavu dějin umění AV ČR, od roku 1992 předseda Vědecké rady a v letech 1998-2001 zástupce ředitele ÚDU AV ČR, 1993-1997 člen Vědecké rady AV ČR. Roku 2002 byl jmenován profesorem pro obor dějiny výtvarných umění. Byl členem odborné komise pro restaurátorské práce na hradě Karlštejně , členem oborové rady Grantové agentury ČSAV , Vědecké rady MK pro státní památkovou péči , Rady Pražského hradu , Památkové rady primátora hl. města Prahy , Vědecké rady Národní galerie , Vědecké rady NPÚ , Vědecké rady Centra medievistických studií a Odborné komise Rady vlády pro vědu a výzkum ve společenských vědách . Člen redakční rady časopisu Umění / Art, člen českého národního komitétu ICOMOS, CIHA, zakládající člen UHS . Z jeho podnětu by...