Bedřich Václavek byl český marxistický estetik, literární teoretik a kritik. Jako člen Devětsilu byl stoupenec poetismu. Rozpracoval směr socialistického realismu. Bedřich Václavek se narodil 10. ledna 1897 v Čáslavicích u Třebíče. Pocházel z chudé rodiny. Gymnázium vystudoval v Třebíčí. Poté studoval germanistiku a bohemistiku na Filozofické fakultě Karlovy Univerzity v Praze. Jeho učiteli byly přední osobnosti české literární vědy a folkloristiky: Zdeněk Nejedlý, Otokar Fischer, Čeněk Zíbrt a další. Po ročním studiu na univerzitě v Berlíně působil krátce v Brně jako středoškolský profesor a potom po většinu svých tvůrčích let jako knihovník Zemské a univerzitní knihovny v Brně a Studijní knihovny v Olomouci. Soustavně byl veřejně činný. Byl nejvýznamnějším představitelem levice v literární vědě. Ve dvacátých letech byl členem avantgardy sdružené v Devětsilu. Ve 30. letech působil v Levé frontě. Za okupace se zapojil do protifašistického odboje, byl zatčen, převezen do koncentračního tábora v Osvětimi a 5. března 1943 pravděpodobně usmrcen injekcí. Dnes je po něm pojmenována jedna z kolejí Univerzity Palackého v Olomouci a ulice v Třebíči, v Olomouci a v Praze-Dejvicích. První Václavkovou knihou je soubor statí o jeho současnících Od umění k tvorbě . Další byla historická monografie Poezie v rozpacích . Třetí nejdůležitější knihou byla Česká literatura 20. století . Jeho dílu projevila úctu Filozofická fakulta MU v Brně, která ho posmrtně jmenovala docentem pro obor novější české literatury.

Mezi stálice literární Olomouce patří již po několik desetiletí básník, literární vědec a historik, pracovitý editor a podnětný publicista doc. PhDr. František Valouch, CSc., 28. dubna se dožil sedmdesáti let. Dlouhá léta byl předsedou olomoucké pobočky Svazu českých spisovatelů v Praze, později předsedou Obce moravskoslezských spisovatelů. Skromnost, která je jednou z výrazných stránek této neobyčejně tvůrčí osobnosti, bránila Františku Valouchovi poutat k sobě více společenské pozornosti, než bylo nezbytné. Nikdy neusiloval o popularitu a světskou slávu, což koneckonců docela korespondovalo a dodnes souzní i s jeho básnickou tvorbou, v níž převažuje přírodní a milostná lyrika. Nepatří k lidem, které zná celá Olomouc, ale mezi literáty, jež jsou pro svou mnohostrannou a plodnou činnost váženi všemi literárně orientovanými Olomoučany, těmi, kteří se v literárních sférách nějakým drápkem zachytili. Pracovištěm Františka Valoucha je Palackého univerzita v Olomouci, a to její filozofická fakulta. Působí na katedře teorie a dějiny dramatických umění.