Stav: |
Velmi dobrý
|
Dostupnost: | Skladem pro e-shop |
Vazba: | Pevná s obálkou |
Počet stran: | 617 |
Jazyky: | česky |
Vydání: | Vyd. 1. |
ISBN: | 9788072153312 |
Vydáno v: | Praha |
Vystaveno: | st 8. května 2024 9:22 |
Číslo položky: | 837697 |
Rozsáhlé paměti novináře Stanislava Budína (1903–1979). Narodil se v ukrajinském Kamenci Podolském a po připojení Ukrajiny k sovětskému Rusku odešel do Polska. V roce 1923 přesídlil do Československa, kde se zapojil do komunistického hnutí. Na jaře 1929 vstoupil do KSČ. V letech 1934–36 byl šéfredaktorem Rudého práva. V lednu 1936 byl zbaven funkce a „pro pravicovou úchylku“ vyloučen ze strany. V srpnu 1939 emigroval do USA, kde 1940–45 řídil krajanské Newyorské listy. Do Prahy se vrátil 1946. 1947–49 vedl tiskovou agenturu Pragopress, pracoval v týdeníku Kulturní politika, 1948–50 byl vedoucím redaktorem v Lidových novinách. Na počátku padesátých let musel z politických důvodů opustit aktivní žurnalistiku, teprve v druhé polovině šedesátých let se mohl k novinářské profesi vrátit. V roce 1968 byl šéfredaktorem legendárního časopisu Reportér, o rok později odešel do důchodu. Napsal řadu knih: po monografiích o Karlu Havlíčkovi (1954) a Janu Nerudovi (1960) obrátil svou pozornost k historii žurnalistiky (Sedmá velmoc, 1966), jaltské konferenci (Operace Argonauti, 1967) a životopisům světových státníků: F. D. Roosevelt (1965), Jistý pán z admirality (o Winstonu Churchillovi, 1967) a Dynastie Kennedyů (1969). Na počátku normalizace se stal terčem tiskových kampaní pro svou činnost v letech 1968–69 a stáhl se do ústraní. Patřil k prvním signatářům Charty 77.
Stanislav Budín, rodným jménem Bencion Bať, byl český levicový novinář a spisovatel, signatář Charty 77. Pocházel z početné židovské rodiny . V roce 1922 ilegálně odešel ze Sovětského svazu do Polska, ve Varšavě složil maturitu a začal v Polsku pracovat – jako účetní ve Lvově. V roce 1923 odešel do Československa. Vystudoval zde ČVUT a postupně se zapojil do činnosti Komunistické strany Československa. Byl politickým pracovníkem Komsomolu a propagačního oddělení ÚV KSČ . Přispíval do stranického tisku a v letech 1934 až 1936 vykonával funkci šéfredaktora Rudého práva. Této funkce byl zbaven a pro „pravicovou úchylku“ vyloučen z KSČ. Rok byl bez zaměstnání, poté v letech 1937 až 1939 pracoval jako redaktor časopisu Radiojournal. Těsně před začátkem druhé světové války emigroval do USA, kde byl až do konce války redaktorem Newyorských listů, poté kratší dobu redaktorem časopisu Overseas News Agency v New Yorku. Po sedmi letech emigrace se vrátil do Československa. Pokračoval v novinářské práci. Byl redaktorem Kulturní politiky, v letech 1947 až 1949 řídil tiskovou agenturu Pragopress . Od 1950 nemohl pracovat přímo v redakci, působil nejdříve ve výstřižkovém archivu ČTK, od roku 1953 v Novinářském studijním ústavu. Od roku 1966 se stal členem redakce nově vzniklého časopisu Reportér, od března 1968 do května 1969 byl jeho šéfredaktorem. Poté přestal veřejně působit a jako důchodce pracoval na svých pamětech. Mezi prvními podepsal v prosinci 1976 Chartu 77.
Objednávkám nad 699 Kč
Sběratelské kusy i knižní novinky
A s radostí
Za hotové a s vlastním odvozem