Edvard Cenek byl úředník, redaktor, spisovatel a fotograf. Používal také pseudonym Eda Cenek. Po středoškolském studiu absolvoval v letech 1922–1926 v Brně techniku. Pak byl dva roky lektor a úředník v nakladatelství. V letech 1931 až 1943 pracoval v nakladatelství Melantrich, nejprve jako redaktor Českého slova v Ostravě a od roku 1941 jako redaktor Nedělního Českého slova v Praze. Po roce 1945 byl redaktorem tělovýchovného časopisu Naše cesta, v období 1948–1950 byl spisovatelem z povolání, v roce 1951 byl pomocným dělníkem. V roce 1952 se ve 48 letech uchytil na 13 let jako technický úředník.. Cenek je autorem jednoho sci-fi románu, dvou populárně napsaných životopisů a několika reportáží o protifašistickém odboji. Zabýval se uměleckou fotografií a napsal také několik divadelních her s detektivní zápletkou.

Bohuslav Ečer byl československý generál justiční služby a profesor mezinárodního trestního práva. Byl také členem Komise Spojených národů pro vyšetřování válečných zločinů, předsedou československé delegace u Mezinárodního vojenského tribunálu pro potrestání válečných zločinců v Norimberku a soudcem Mezinárodního soudního dvora v Haagu. Narodil se do rodiny obchodníka, později pracovníka u dráhy. Maturoval v roce 1911 na kroměřížském klasickém gymnáziu, pak se dal zapsat na právnickou fakultu Vídeňské university, tu ale nedostudoval, protože musel v roce 1915 narukovat do armády. Po válce svá právnická studia dokončil na Universitě Karlově v Praze, kde roku 1920 získal doktorát práv, a krátkou dobu byl praktikantem u kroměřížského okresního soudu, později u brněnského zemského soudu. Nakonec však v Brně založil vlastní advokátní praxi se specializací na trestní právo, kde se také v roce 1922 oženil s Ludmilou Galleovou. Manželům se postupně narodily dvě dcery, Naděžda a Jarmila . Publikoval svou první práci Vina a mravnost, která je věnována procesu s Hildou Hanikovou, která si najala vraha na vlastního manžela. Už před první světovou válkou vstoupil v Kroměříži do sociální demokracie, po jejím rozštěpení v roce 1921 přešel do Komunistické strany Československa, za níž byl zvolen do brněnského městského zastupitelstva. Nesouhlasil ale s postupnou bolševizací strany a podléhání sovětskému vedení, za což byl ze strany v roce 1929 vyloučen. Vrátil se proto do sociální demokracie, za níž se roku 1935 stal druhým náměstkem brněnského starosty. Ečer aktivně vystupoval proti nastupujícímu německému nacismu, v němž rozpoznal zásadní nebezpečí pro budoucnost, a stal se např. členem Výboru pro pomoc demokratickému Španělsku. V roce 1938 veřejně agitoval za brannou pohotovost Československa proti hrozbám nacistického Německa, přednášel a přesvědčoval veřejné činitele také v Anglii, čímž se d...