Emil Kotrba byl český akademický malíř a grafik, v 60.–70. letech světově proslulý malíř koní. Je pohřben na hřbitově v Praze-Dejvicích U Matěje. Narodil se v rodině znojemského koželuha. V roce 1927 odešel studovat na Školu uměleckých řemesel grafiku u Petra Dillingra v Brně. Zejména se zajímal o stavbu těla zvířat. Účastnil se jako mimořádný posluchač zootechniky a anatomie přednášek profesora Koldy z anatomie na Vysoké škole zvěrolékařské v Brně kde se seznámil s Karlem Pardubským a Antonínem Hrůzou. Profesor Pardubský ho později finančně podporoval v dalším studiu v letech 1931–1937 na Akademii výtvarných umění v Praze u profesora Tavíka Františka Šimona. V té době potkal Maxe Švabinského, který se stal Kotrbovým dlouholetým rádcem. Od třicátých letech až do roku 1942 působil jako profesor na Rotterově reklamní škole v Praze kde vyučoval figurální a všeobecné kreslení. V roce 1941 se oženil s Janou, rozenou Drvotovou, později měli syna Jana a dceru Danielu. Byl aktivním jezdcem, trenérem a rozhodčím jezdeckých soutěží s kontakty na hřebčíny, zemědělská a chovatelská zařízení i závodiště jako např. v Kladrubech nad Labem, Slatiňanech, Pecínově, Písku, Albertovci, Napajedlích na Moravě, Brnířově u Domažlic, Novém Jičíně, Chuchli a Pardubicích, na Slovensku v Topoľčiankách a Šamoríně. V sedmdesátých letech udržoval styky s Jaroslavem Dražanem, rektorem Vysoké školy zvěrolékařské v Brně, spolupracoval s Vysokou školou zemědělskou v Brně s profesorem Koudelou i s Českou zemědělskou univerzitou v Praze Janem Navrátilem či Lubomírem Kratochvílem. Inspiroval se motivem koně a tím vytvořil světově ojedinělou kolekci dokumentující padesátileté období českého chovatelství. Jeho dílo obsahuje více než 900 grafických listů, často vícebarevných, množství olejů, kvašů, kreseb, leptů a dřevorytů. Jeho nejznámější grafikou je Hořící stáj. Patří k hlavním českým autorům ex libris kterých vytvořil kolem 750. Třikrát se podíle...

František Emler se narodil 26. 7. 1912 v Přelouči a zemřel 24. 5. 1992 v Praze. Vystudoval reálné gymnázium v Pardubicích, kde maturoval v roce 1932. v letech 1932-1938 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze v krajinářské škole prof Otakara Nejedlého. V roce 1938-39 byl posluchačem na figurální škole prof. C. Sivieriho na Accademia di belle arti v Římě jako vítěz v soutěži o stipendium italské vlády, o Římskou cenu. Za války žil střídavě v Praze a v Přelouči, kde poprvé samostatně vystavoval v roce 1940. Následovala výstava v Plzni , první pražská výstava byla uspořádána v Topičově salónu roku 1942. Spolupracoval s Národním divadlem jako autor výpravy k Pirandellovu "Lazaru". Navrhoval také scény pro Horácké divadlo v Jihlavě. V roce 1945-46 absolvoval čestný rok na grafické speciálce Akademie výtvarných umění v Praze u prof V. Pukla. V roce 1947 obdržel celoroční stipendium francouzské vlády. Studoval na Ecole Nationale des Beaux-Arts v Paříži ve speciálce nástěné malby u prof Ducose de la Haille a v ateliéru grafiky u prof R. Cammiho. Současně pracoval v ateliéru André Lhota. V roce 1948 uspořádal v Paříži samostatnou výstavu v galerii Arc-en-Ciel a zúčastnil se výstavy v Salon National, kde získal cenu Madelene Bunoust.