Dostupnost: | Vyprodáno |
Vazba: | Pevná |
Počet stran: | 338 |
Jazyky: | česky , italsky |
Edice: | Učebnice pro samouky 37x |
Vydání: | 5 |
ISBN: | 14-434-81 |
Vydáno v: | Praha |
Náklad: | 25 000 ks |
Poznámka: | obálka Ladislav Pros |
Vystaveno: | po 13. února 2017 13:18 |
Číslo položky: | 4628 |
Učebnice je určena především pro ty, kteří chtějí studovat italštinu sami, bez učitele, a kteří chtějí získat základní znalosti italského jazyka potřebné k dorozumění - ať již ústnímu nebo písemnému - v běžných životních situacích a později i ke čtení méně náročných italských textů. K tomuto praktickému cíli je zamě řeno celé zpracování učebnice: ve třiceti lekcích přináší výběr nejdůležitějších mluvnických jevů, nejužívanějších hovorových obratů a asi 1200 nejfrekventovanějších slov. Podtextové slovníčky, překládaná frazeologie a rozsáhlý oddíl cvičení, částečně vypracovaných v kontrolním klíči - to vše má usnadnit uživateli studium a umožnit mu snadné a co nejefektivnější zvládnutí látky celé učebnice bez pomoci učitele.
Milada Marešová byla česká malířka a ilustrátorka. Věnovala se malbě, kresbě a ilustrátorské tvorbě. Byla inspirována expresionismem německého ražení , který byl českými umělci doby meziválečné vesměs odmítán. Dále pak malíři Picassem, Boschem a Henrim Rousseauem. Tématem obrazů jí bylo město a lidé, a to zejména ženy v různých situacích a s rozličným sociálním postavením. Dalším výrazným tématem jejích děl jsou sociální problémy. Milada Marešová se narodila do rodiny profesora Františka Mareše, fyziologa a filosofa. Studovala nejprve na Uměleckoprůmyslové škole , pak u Vojtěcha Hynaise na Akademii výtvarných umění . V rámci studií se dostala do Berlína a Paříže, kde v roce 1923 studovala u českého výtvarníka Františka Kupky. První samostatnou výstavu měla v Topičově salonu v Praze v roce 1925. Do uměleckého světa ale výrazně vstoupila až výstavou v Aventinské mansardě . Ilustrovala mnoho knih, bibliofilií a časopisů . Malířka vytvořila počátkem 20. let rozsáhlý soubor ručně malovaných diapozitivů pohádkových příběhů pro tzv. „domácí biograf“. Za spolupráci s ilegálním časopisem V boj Vojtěcha Preissiga byla v roce 1940 zatčena a odsouzena k 12 letům vězení. Po válce vstoupila do KSČ, v roce 1969 z ní vystoupila na protest proti vstupu vojsk Varšavské smlouvy do ČSSR. Po skončení 2. světové války pracovala především v oboru dětské ilustrace. Malovat znovu začala na počátku 60. let po návratu z cesty do Číny. Poslední obrazy nakreslila v roce 1983, ke konci života jí bránila v práci Alzheimerova nemoc.
Objednávkám nad 699 Kč
Sběratelské kusy i knižní novinky
A s radostí
Za hotové a s vlastním odvozem