Jaromír Homolka byl český historik umění, zabývající se českým a evropským gotickým uměním a vysokoškolský pedagog. Po návratu do Čech bydlela rodina se třemi syny v blízkém okolí Prahy. Jaromír poznával umělecké památky Prahy dříve, než nastoupil ke studiu dějin umění na filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Po absolutoriu školy jako zásadní pro svou profesní orientaci na gotické sochařství označoval setkávání s profesorem Albertem Kutalem. Nastoupil brzy jako kurátor sbírky středověkého sochařství ve Sbírce starého umění Národní galerie v Praze, kterou pod vedením Oldřicha J. Blažička budoval společně s Ladislavem Kesnerem starším, Jaromírem Šípem a Pavlem Preissem. Podílel se tam na mnoha výstavách, například roku 1965 na projektu výstavy Jihočeská gotika v Alšově jihočeské galerii v Hluboké nad Vltavou, nebo na reprezentačních výstavách české gotiky v zahraničí. Vedle toho se věnoval pozdně gotickému sochařství na Slovensku a dále již gotickému sochařství obecně. V roce 1964 přešel na výzvu profesora Jaroslava Pešiny jako pedagog na katedru dějin umění filosofické fakulty Karlovy univerzity v Praze, kde byl jako bezpartijní dlouhá léta pouhým asistentem. Díky své stranicky zapojené manželce dosáhl alespoň roku 1979 povolení k roční stáži v Itálii. Teprve v roce 1988 se habilitoval a v roce 1990 byl jmenován profesorem dějin umění. V letech 1991–1994 také zastával místo děkana filozofické fakulty. V posledních letech své kariéry i po odchodu do důchodu externě přednášel vybrané kapitoly z dějin gotického umění na katedře dějin křesťanského umění Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy. Po smrti profesora Alberta Kutala v 80.letech začal také přednášet dějiny umění v semináři dějin umění filozofické fakulty univerzity v Brně. Ve svém badatelském odkazu navazoval především na působení Alberta Kutala. Z kolegů a spolupracovníků ho vázalo d...

Tibor Honty byl československý fotograf. Tibor Honty maturoval na klasickém gymnáziu v Bratislavě v roce 1927. V letech 1930–1933 studoval keramiku na Škole uměleckých řemesel. Svou keramiku pak vystavoval v Praze a v Paříži. Přestěhoval se natrvalo do Prahy, kde deset let pracoval v tiskárně jako chemigraf a retušér. Začal fotografovat v roce 1935. Věnoval se reportážní a sociální fotografii a fotografování uměleckých plastik. Po válce vstoupil do Spolku výtvarných umělců Mánes, kde se v roce 1948 podílel na vzniku fotografické sekce. V 60.letech fotografoval dokumentární fotografie uměleckých děl pro muzea a pro Národní galerii v Praze i v Bratislavě, které byly publikovány v knihách o výtvarném umění, například monografie Majster levočského oltára.