„Hledá-li někdo náměty k přemýšlení, najde jich v této knize bohatý výběr z řady oblastí života lidské společnosti.“ Tak svůj titul charakterizuje sám autor. Proč civilizace flagelantská neboli sebemrskačská? J. Krupička vidí v západní civilizaci, respektive v její tradici kritického myšlení, tendenci nemilosrdné sebekritiky, která však není uplatňována na ostatní lidské kultury. Autor si je sice vědom řady hanebností v historii evropské civilizace, avšak upozorňuje, že pozitivní stránka převládá, že existuje například více zachráněných životů než zmařených. Hříchem Západu je například rasismus; ten však podle autora nalezneme i u všech dalších kultur.

J. Krupička se dále analyzuje názory, které odejímají vinu z jednotlivce a přisuzují ji nespravedlivé společnosti, s názory, které hlásají soucit a odmítají jakoukoli nenávist, protože „je mnoho případů, kdy by se člověk neměl stydět za hněv a nenávist… Nic není přirozenějšího než nával prudké negativní emoce při pohledu na bestiální čin…“ Kritizuje „neomezený“ liberalismus a relativismus, mimo jiné proto, že výchova ve školách je „…v liberálních demokraciích přímo ze zákona odmravnělá ve vztahu k jakémukoli vnitřně souvislému souboru mravních norem.“ Opět v souvislosti s kritikou relativismu se věnuje rovněž otázkám pravdy, respektive jejích druhů.

Jak uvádí sám autor: „Nejúspěšnější výzvou k přemýšlení bývá provokace; autor se této metodě rozhodně nevyhýbá. Pokládal by za svůj úspěch, kdyby se mu podařilo přivést aspoň pár dogmatických myslí do varu…“