Hodnocení knihy

Divadlo s rodokmenem : Divadlo Na Jezerce - Divadelní společnost Jana Hrušínského

Marie Valtrová

Brána | 2011

Kategorie:

Umění a architektura 12154x

Divadlo a drama 2042x

Štítky:

59 Kč 45 Kč

Stav:	Velmi dobrý
Dostupnost:	Skladem pro e-shop
Vazba:	Pevná s obálkou
Počet stran:	253
Jazyky:	česky
Vydání:	Vyd. 1
ISBN:	978-80-7243-506-7 (váz.)
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	ne 13. června 2021 12:15
Číslo položky:	194790

Popis
Komentáře

Výpravná publikace o prehistorii a historii Divadla Na Jezerce volně navazuje na Kroniku rodu Hrušínských. Vrací se do 19. stol., kdy se stal zakladatelem rodinné divadelní společnosti Ondřej Červíček. Na činnost společnosti, která překlenula období obou světových válek a vychovala řadu herců (mimo jiné Rudolfa Hrušínského a Josefa Kemra), se Jan Hrušínský pokusil navázat o mnoho let pozděj založením vlastní společnosti a otevřením Divadla Na Jezerce. Knížka přibližuje chod divadla prostřednictvím rozhovorů s principálem, režiséry a herci (Bohdalová, Hrzánová, Holub, Hřebejk, Kačer, Macháček,Tříska, Vlasáková aj.), korespondencí mezi Janem Hrušínským a Janem Třískou, medailony herců, zrcadlem kritiky a ohlasů, přehledem inscenací a výstav a mimo jiné i bohatou barevnou fotografickou přílohou (více než 200 fotografií).

Komentáře ke knize

Marie Valtrová 16x

Marie Valtrová roz. Borešová , je česká divadelní historička a publicistka, autorka knih hereckých portrétů. Jako dítě hrála divadlo v táborském divadle. V roce 1967 absolvovala Střední všeobecně vzdělávací školu v Soběslavi a dále Střední knihovnickou školu v Praze, kterou ukončila v roce 1972. Z Prahy se odstěhovala do Pardubic a začala studovat na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy obor divadelní a filmová věda. Poté pracovala v letech 1967–1969 jako náborářka abonmá v Divadla Ivana Olbrachta v Táboře, v letech 1969–1972 pak v pracovala v Okresní knihovně v Táboře. Poté se přestěhovala do Prahy. Od roku 1972 začala pracovat v pražské Městské knihovně v hudebním oddělení. Přestávku ve své práci v pražské knihovně měla v letech 1976–1983. Když byla knihovna zrekonstruována převzala místo vedoucí divadelního oddělení. Podílela se na pořádání čtenářských besed a připravila scénáře výstav k divadelním, literárním a dalším výročím. Dlouhodobě se věnuje publikační činnosti, která se týká českého divadla a filmu. Nejprve publikovala v časopise Divoké víno v roce 1971, později vydala sborníky divadelních Monologů 20. století. Následně napsala a vydala řadu divadelních monografií: Poezie: Rozhlasové pořady