Josef Polišenský byl přední český historik a pedagog, který se specializoval především na novověké dějiny Českých zemí, Evropy a dějiny Latinské Ameriky. Josef Polišenský v letech 1935–1939 vystudoval historii a anglistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Přestože uzavřel studium svou doktorskou prací už v roce 1939, z důvodu uzavření českých vysokých škol mohl být promován až po skončení druhé světové války. Současně se studiem univerzity navštěvoval Státní archivní školu, kterou absolvoval roku 1940. V roce 1947 se habilitoval v oboru obecná historie, 1951 byl jmenován státním docentem, 1957 jmenován profesorem obecných dějin na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a v témže roce dosáhl titulu doktora historických věd. V 60. letech 20. století působil krátce jako hostující profesor na Universidad de Chile. V této době pracovně navštívil také Uruguay, Brazílii, Kolumbii, Mexiko a Kubu. Na konci 60. let se stal spoluzakladatelem Střediska Iberoamerických studií na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a jehož byl v letech 1967–1981 prvním vedoucím. V roce 1969 byl vyslán jako hostující profesor na University of California v Berkeley. Byl členem Rakouské akademie věd a Nizozemské královské akademie věd. Publikační aktivita Josefa Polišenského zahrnuje více než 120 knižních titulů vydaných kromě češtiny ve stěžejních světových jazycích a kolem jednoho a půl tisíce odborných pojednání publikovaných v prestižních světových historických časopisech.

Ivo Barteček je český historik a iberoamerikanista. Po absolutoriu historie a germánské filologie na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a na Humboldtově Univerzitě v Berlíně nastoupil do Orientálního ústavu ČSAV, kde setrval do roku 1990. Postupně vystřídal pracoviště v Historickém ústavu ČSAV, na Filozofické fakultě Ostravské univerzity a konečně na katedře historie FF UP, kde přednáší doposud. V letech 2003–2010 zastával post děkana FF UP, od roku 2012 do roku 2014 vedl Fakultu logistiky a krizového řízení Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. Odborně se zaměřuje na raně-novověké dějiny Latinské Ameriky a Iberského poloostrova, české/československé kontakty se zeměmi Latinské Ameriky a také na moravskou regionální historii. Působil mj. v Komisi pro dějiny krajanů, Čechů v zahraničí a v oborové akreditační komisi, spolupracoval se Střediskem iberoamerických studií FF UK a Pedagogickou fakultou UP, absolvoval řadu studijních pobytů v zahraničí. Je členem několika vědeckých či redakčních rad a držitelem Stříbrné medaile UP . Působil v redakčních radách časopisů Historický obzor, Folia Historica Bohemica, Ibero-Americana Pragensia, Matice moravská, Prague Papers on History of International Relations. Byl nebo stále je členem vědeckých rad. Byl součástí Českého národního komitétu historiků. Působil ve Vědecké archivní radě Ministerstva vnitra České republiky. Byl také členem Akreditační komise Vlády České republiky. Doposud působí jako spolupracovník střediska Ibero-amerických studií při Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Jako člen správní rady se angažuje v Československém ústavu zahraničí. Jeho hluboký zájem o výtvarné umění jej přivedl až do představenstva prezidia Asociace starožitníků České republiky. Je podporovatelem a zároveň členem Unie výtvarných umělců Olomoucka. Mezi roky 1997 a 1998 spoluorganizoval expedici do Jižní Ameriky pod názvem Lidé a země na konci druhého tisíci...