Jaroslav Foglar byl populární český spisovatel literatury pro mládež, významná osobnost českého skautského hnutí, redaktor několika dětských časopisů a zážitkový vychovatel. Pod skautskou přezdívkou Jestřáb vedl po většinu svého života chlapecký oddíl, Pražskou Dvojku. Část jeho literárního díla přešla v Česku do obecného povědomí a některé jeho pojmy a fráze zlidověly. Narodil se na Novém Městě pražském, v Benátské ulici číslo 3. Rodina se však krátce poté přestěhovala do Předlic a následně do Poděbrad – kvůli léčbě jeho otce Jindřicha. Ten zemřel 17. července 1911 ve věku 39 let na srdeční nemoc, když byly Jaroslavovi 4 roky. Od té doby žil Jaroslav Foglar pouze s matkou a starším bratrem Zdeňkem. V roce 1914 se ovdovělá paní Foglarová s oběma syny přestěhovala zpět do Prahy, na Vinohrady do Korunní třídy. Na jaře roku 1920 Jaroslav na výzvu svého kamaráda poprvé navštívil skautský oddíl, protože se mylně domnívali, že s ním mohou zdarma cestovat do Anglie. Zjistili, že cesta zdarma není, přesto dostali pozvání do oddílu. Navštívili tedy ještě několik schůzek a výprav za město. Při jedné z dalších akcí, kdy v ulicích Prahy prodávali losy Skautské loterie, se nachladil, a matka mu proto další skautování zakázala. V roce 1923 byl společně se svým bratrem Zdeňkem přijat do 48. klubu oldskautů Jestřábi, podle kterého později dostal i svoji přezdívku Jestřáb. Jaroslav tehdy sice nesplňoval věk pro oldskauty, byl však přijat do jisté míry z nouze, aby měl klub dostatečný počet členů pro schválení v rámci skautské organizace. Trampské toulání s oldskauty jej však nezaujalo. Jako téměř dospělý nakonec přijal v roce 1924 nabídku vstoupit do 34. pražského oddílu Ohnivci. V roce 1924 skončil studium obchodní školy a krátce pracoval v informační kanceláři firmy Wys Muller & Co. Poté n...

Narodil sa 20. júla 1936 v Senici v úradníckej rodine. Do základnej školy chodil v rodisku, v Ladcoch a v Nových Zámkoch. Na Gymnáziu v Nových Zámkoch roku 1954 aj zmaturoval. Potom študoval na FF UK v Bratislave slovenčinu a ruštinu. Štúdium ukončil roku 1959. Najskôr pracoval ako redaktor mesačníka Mladá tvorba, potom na Slovenskom ústredí knižnej kultúry v redakciách časopisov Knižná kultúra a Universum. Učil na Gymnáziu v Dunajskej Strede, potom bol pracovníkom Obvodného kultúrneho a spoločenského strediska v Bratislave. Roku 1980 sa stal spisovateľom a prekladateľom v slobodnom povolaní a spolupracoval s literárnymi časopismi, najčastejšie s redakciou Romboidu. Od roku 1992 bol redaktorom, neskôr šéfredaktorom Literárneho týždenníka, v súčasnosti pracuje v Národnom literárnom centre. Do literatúry vstúpil ešte v rokoch vysokoškolských štúdií ako publicista a prekladateľ. V prvom období tvorivej činnosti sa venoval prekladaniu ruskej, ukrajinskej a poľskej poézie. Knižne vydal výbery z básnickej tvorby B. Sluckého, J. Vinokurova, J. Jevtušenka, R. Kazakovovej, B. Achmadulinovej, M. Cvetajevovej, A. Tvardovského, N. Asejeva, S. Michalkova, M. Džälila, I. Drača. T. Rózewicza, K. I. Galczýnského, K. Chettagkätyho a i. a v jazykovej spolupráci aj dva výbery z modernej indickej poézie. Obsiahly výber z jeho prekladovej tvorby vyšiel roku 1986 pod názvom Preklady. Ako básnik do literatúry vstúpil zbierkou Okamih dospievania . Značnú časť zbierky tvoria ľúbostné verše. Ďalšie dve básnické zbierky Stalo sa a Skadiaľ vydal s časovým odstupom desiatich rokov. Vlastná i spoločenská skúsenosť mu bola podnetom pri hľadaní hlbšieho zmyslu života a jeho pozitívnych hodnôt aj v zbierke Za svetlom v okne . Výber z poézie mu vyšiel roku 1990 pod názvom Voda má čas. Roku 1991 vydal zbierku politickej satiry Pornogramy. Prejavil sa aj ako esejista a prozaik. Knižne vydal súbor esejí, čŕt, úvah a mikropoviedok s hubárskou tematikou pod názvom Rastú! (198...