Karel Pichlík byl český historik, zaměřený na české a slovenské dějiny 20. století a na dějiny rakousko-uherské a československé armády. Patřil do skupiny původních signatářů Charty 77. Nositel státního vyznamenání Medaile Za zásluhy II. stupně . Karel Pichlík se narodil v Praze. V roce 1947 odmaturoval na reálném gymnáziu v Praze na Vyšehradě. V témže roce vstoupil do KSČ. V letech 1949–1953 studoval historii na Filozofické fakultě pražské Univerzity Karlovy. Po ukončení studia zůstal na katedře historie jako asistent a později odborný asistent. V těchto letech napsal s Karlem Bartoškem několik velice tendenčních prokomunistických knih, především publikaci Američané v západních Čechách , která pojednávala o „řádění a protilidové činnosti“ amerických vojáků v Plzni a v okolí po osvobození tohoto regionu. V roce 1958 nastoupil jako vědecký pracovník do Vojenského historického ústavu v Praze. V letech 1959–1965 a 1968–1969 byl členem redakční rady časopisu Dějiny a současnost. Roku 1962 získal titul kandidáta věd , roku 1967 doktorát filozofie . Habilitoval se roku 1968, ale docentem byl z politických důvodů jmenován až v roce 1990. Po okupaci Československa v srpnu 1968 byl jako stoupenec společenských a politických reforem pražského jara pronásledován normalizačním režimem. V roce 1969 byl vyloučen z KSČ a propuštěn z Vojenského historického ústavu. Na mnoho let mu byla zakázána nejen vědecká, ale i jakákoliv kvalifikovanější práce. V letech 1970–1988 pracoval jako pomocný dělník v podniku Vodní zdroje. Práci ve vlastním oboru se mohl věnovat pouze soukromě a více méně tajně. Na konci roku 1976 v první skupině signatářů podepsal prohlášení opoziční iniciativy Charta 77. Teprve po listopadu 1989 se mohl vrátit ke své profesi. V letech 1990–1994 pracoval v Historickém ústavu Čs. armády (od roku 1993 Historický ústav Armády ČR; nástupnická or...

PhDr. Jaroslav Křížek, CSc , historik, autor publikací z oboru vojenské historie. Tento autor náleží k naším nejvýznačnějším vojenským historikům. V roce 1951 nastoupil do Vojenského historického ústavu v Praze a věnoval se zkoumání zahraničního odboje. Upozornil na sebe již roku 1957 knížkou ,,Jaroslav Hašek v revolučním Rusku". Spolu s K. Pichlíkem a V. Vávrou se v díle ,,Červenobílá a rudá" pokusil překonat schématické představy o čs. zahraničním odboji; s J. Beránkem, K. Pichlíkem, z Šollem a V. Vávrou podal v publikaci ,, První světová válka" na současném stavu vědeckého bádání založený výklad této převratné dějinné události. Zároveň připravil do tisku rukopis o čsl. legiích v Rusku s názvem ,,Konflikt se sověty", který ovšem již po sovětské intervenci nemohl vyjít. Po propuštění z VHÚ v éře normalizace se v následujících 20 letech živil jako dopravní dispečer. Po listopadu 1989 se na kratší čas vrátil do VHÚ a podílel se na tvorbě některých kolektivních publikací, např. ,,Slovník prvního československého odboje" .

Narozen 28.10.1923 v Postoloprtech u Loun. RSDr., CSc., vědecký pracovník Vojenského historického ústavu v Praze. Práce v oboru moderních československých, sovětských a španělských dějin.