Karel Svolinský byl český malíř, grafik, ilustrátor, typograf a tvůrce písma, scénograf a vysokoškolský pedagog. V letech 1910–1916 se v Praze vyučil řezbářem. Ve studiu pokračoval od roku 1919 na UPŠ v Praze. U Štěpána Zálešáka studoval malbu a grafiku , u Bohumila Kafky sochu . Po úrazu se zaměřil především na grafiku a nástěnnou malbu, kterou mezi lety 1922–1927 studoval u Františka Kysely. Od roku 1945 působil na téže škole jako vedoucí pedagog Speciálního ateliéru užité grafiky. Těžištěm jeho tvorby je kresba inspirovaná lidovými tradicemi, folklórem a přírodou. Kromě kresby se věnoval především volné, drobné a užité grafice , při jejíž tvorbě experimentoval s grafickými technikami. Typickou grafickou technikou je pro něj dřevoryt a dřevořez . Vynikal také v knižní grafice a ilustraci. Navrhoval gobelíny, byl úspěšným scénografem a především autorem návrhů několika monumentálních realizací: Scénografické výpravě se věnoval od roku 1940, kdy jej pozval do Národního divadla v Praze dirigent Václav Talich k realizaci Dvořákova Jakobína. Později pohostinsky realizoval výpravy převážně pro český operní repertoár jak v Praze, tak ve Státním divadle v Brně, v Olomouci, Plzni a dalších městech. Pohostinsky připravil výpravu Janáčkovy Její pastorkyně i pro Vídeňskou státní operu . Ilustroval celou řadu knih a obálek hudebnin . Roku 1925 byl vystaven jeho slavnostní tisk Máchova Máje na Mezinárodní výstavě dekorativního umění v Paříži. Po tomto úspěchu vydal u anglické firmy Monotype svůj skript Wenceslas . Zabýval se též tvorbou plakátů, poštovních známek, exlibr...

Karel Jaromír Erben byl český historik, právník, archivář, spisovatel, básník, překladatel a sběratel českých lidových písní a pohádek; představitel literárního romantismu. Patřil mezi významné osobnosti českého národního obrození. Po svých studiích na gymnáziu v Hradci Králové a v Praze byl zaměstnancem Královské české společnosti nauk a sekretářem Českého muzea. Od roku 1851 působil jako archivář města Prahy a od roku 1864 se stal ředitelem pomocných úřadů pražských. Ve svých studijních letech se Erben stýkal s Karlem Hynkem Máchou. Později se také seznámil s Františkem Palackým, spolupracoval s ním a jeho politickými názory byl trvale ovlivněn. Spory s Martinem Hattalou Erbena vyčerpávaly a přispívaly ke zhoršení jeho zdravotního stavu. Erben je znám především jako sběratel lidové poezie. Ve smyslu názorů bratří Grimmů, s kterými se znal, hledal v ústní lidové slovesnosti odraz starých mýtů , jež lidové podání a tradice během věků přetvořily a často zakryly. Výsledkem Erbenovy sběratelské činnosti byly tři svazky Písní národních v Čechách , jejich přepracované a rozšířené vydání vyšlo roku 1864 s titulem Prostonárodní české písně a říkadla. Nejvíce však Erben proslul sbírkou Kytice z pověstí národních , , která vyšla podruhé roku 1861, a to v rozšířené verzi s názvem Kytice z básní K. J. Erbena. Jádrem této sbírky je dvanáct básní oddílu Pověsti národní, jimž předchází úvodní báseň Kytice. Karel Jaromír Erben se narodil v Miletíně 7. listopadu 1811. Původní příjmení jeho předků bylo však psáno Erban. Jeho rodičům – ševci a sadaři Janu Erbenovi a jeho ženě Anně – se narodila dvojčata Karel a Jan. Jan však již 29. 12. 1811 zemřel. Ani jeho bratr Karel na tom nebyl zdravotně ...

Matěj Mikšíček byl moravský národní buditel ze 40. let 19. století, novinář, sběratel lidové tvorby a spisovatel. Do školy chodil postupně ve Znojmě, Hradci Králové, Vídni, Litomyšli a Pešti. Peštská studia ho přivedla k činnosti ve prospěch Slováků. Pořádal slovenské divadelní hry a založil divadlo ve Zvolenu. Poznal tam také píseň Hej, Slováci, kterou uvedl pod názvem Hej, Slované na Moravu. Druhý ročník filozofie, započaté v Pešti, studoval v Brně u profesora Františka Matouše Klácela. Znovu se zapojil do organizování divadla a česká představení propagoval mezi studenty. Vedle toho působil i jako novinář – brněnský divadelní zpravodaj Květů, redaktor Časopisu pro lid a pořadatel kalendáře Domácí přítel. V roce 1845 přesvědčil Ohérala a Klácela k založení Týdenníku, moravského literárně-politického časopisu. Byl v té době také vyšetřován za šíření „velezrádných“ knih, ale k odsouzení nedošlo. Roku 1848 ho třináct obcí zvolilo jako delegáta na Slovanský sjezd v Praze. Na přelomu let 1848 – 9 se jako novinář účastnil protimaďarské výpravy Slováků . Roku 1852 nastoupil do stálého zaměstnání jako železničář v Brně. Mikšíček byl plodným novinářem a spisovatelem, který ve své době přispíval do mnoha časopisů Knižně vydal sedm svazků pohádek a pověstí a několik menších prací . Jeho snahou ve všech aktivitách bylo, šířit na Moravě vzdělání a národní uvědomění. Zemřel roku 1892 v Brně a byl pohřben na městském Ústředním hřbitově. F. Vl. H. Matěj Mikšíček. Světozor. 12. 1882, roč. 16, čís. 51, s. 611. Dostupné online.  Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. ....