Jaroslav Velinský byl tramp, český spisovatel – prozaik, trampský písničkář a hudebník, známý také pod přezdívkou Kapitán Kid. Pocházel z umělecké rodiny, maminka byla herečka Lída Rabská-Velínská , děda divadelní a filmový herec Václav Rabský . Během života vystřídal řadu zaměstnání. Byl horníkem, soustružníkem, nočním hlídačem v zoo i opravářem sportovního nářadí. Později působil jako umělecký pracovník libereckého Divadla hudby, písmomalíř, reklamní grafik a typograf. V 50. letech napsal své první trampské písně, aktivně se zapojil do trampského hnutí a v roce 1967 v Ústí nad Labem spolu s Ing. Jiřím Šosvaldem založil hudební festival Porta, kterého se pak dlouhá léta aktivně účastnil a získal na něm řadu trofejí – jako autor i jako hudebník . Napsal také několik desítek trampských písní, z nichž mnohé zlidověly. Své první profilové album No to se ví vydal v roce 1983. V roce 1969 mu vyšla první kniha, science fiction Zápisky z Garthu / Leonora. Kromě tohoto žánru psal především detektivní romány, ale také romány pro mládež. Říká se, že „bezděčný detektiv“ Ota Fink, který byl hrdinou většiny jeho detektivek, byl úspěšný díky tomu, že svůj detektivní bystrozrak opíral současně o hluboké profesní znalosti a také o znalost drobných všedních problémů obyčejných českých lidiček. Tím jeho knihy připomínaly romány Dicka Francise. Čtenáři se s Otou Finkem snadno ztotožnili, protože se v jeho příbězích pohybovali známými místy a profesní dovednosti a triky v nich hrají stejně důležitou roli jako psychologie a akce. Vynikající překladatel angloamerické literatury František Jungwirth prohlásil: „Má-li naše literatura svého Philipa Marlowa, je jím Ota Fink z knih Jaroslava Velinského.“ Stal se také průkopníkem nové a zajímavé cesty v českém uměleckém podnikání. V roce 1999 založil „jednomužné“ nakladatelství Kapitán Kid, které se opíralo o Klub kamarádů Kapitán...

Narozen 21. 7. 1938 v Praze, zemřel 5. 12. 2022. Fotograf, reportér. Pracoval jako konstruktér obráběcích strojů.

Jan Vyčítal byl český zpěvák, textař, karikaturista a autor kreslených vtipů. Byl zakládajícím členem, hlavním textařem a vedoucím skupiny Greenhorns a také autorem textů písní, které s Greenhorns zpívali Michal Tučný a Josef Šimek. Mezi jeho nejznámější skladby patří „Oranžový expres“ , „Blízko Little Big Hornu“ nebo „To tenkrát v čtyřicátom pátom“. Byl též autorem některých textů pro Hanu Zagorovou nebo Věru Martinovou. Na střední výtvarné škole vystudoval obor Propagační grafika. Poté pracoval ve výtvarném oddělení Československé televize a přispíval do satirického časopisu Dikobraz. Po roce 1968 musel publikovat pod pseudonymy. Režim také v roce 1972 donutil kapelu Greenhorns změnit název na Zelenáči. V roce 1974 na čas přepustil kapelnické místo Petru Bryndačovi, jelikož ten měl jako jediný z kapely absolvovanou konzervatoř. Od téhož roku Jan Vyčítal též nesměl z politických důvodů textovat písně a jeho jméno se nesmělo nikde objevit. S kreslířem Milošem Kánským udělal podle scénáře Václava Mikoláška sedmidílný seriál večerníčků Přátelé z vesmíru . Pro potíže s levou rukou od roku 1999 nehrál na kytaru, na koncertech pouze zpíval a moderoval. Svůj překlad Boba Dylana „Lily, Rosemary a Srdcovej kluk“ zazpíval také na albu Roberta Křesťana a Druhé trávy Dylanovky . V roce 2007 se zapojil do přesvědčovací kampaně vlády Mirka Topolánka pro vybudování americké vojenské základny v Brdech jako součásti systému protiraketové obrany USA. Stal se také aktivistou iniciativy PRO . Otextoval a s tehdejší ministryní obrany Vlastou Parkanovou nazpíval píseň „Dobrý den, prapore hvězd a pruhů“ na hudbu oslavné písně „Pozdrav astronautovi“ nazpívané poprvé Gustavem Bromem, která je známa jako „Dobrý den, majore Gagarine“. Píseň vyvolala vlnu kritiky a posměc...