Albert Camus IPA byl francouzský spisovatel a publicista. Bývá uváděn jako jeden z čelných představitelů existencialismu, přestože taková označení odmítal. Stejně tak si nepřál, aby byl pokládán za filozofa, avšak pozdější filozofické myšlení výrazně ovlivnil. Pocházel z francouzsko-španělského manželství. Narodil se v Mondovi , kde po otcově smrti na Marně vyrůstal v chudinské čtvrti. V Alžíru Camus vystudoval filosofii a klasické literatury. Roku 1934 se stal členem komunistické strany, kterou o rok později pro názorové neshody opustil, až do roku 1938 vystřídal několik zaměstnání, teprve roku 1938 se začal věnovat literatuře – stal se novinářem. Jeho novinářská činnost vedla roku 1940 k jeho vyhoštění z Alžíru, Camus odjel do Paříže, kde se zapojil do protifašistického hnutí . V průběhu druhé světové války se věnoval především divadlu. Během druhé světové války publikoval v ilegálním časopise Combat. Kolem roku 1950 začal být velmi aktivní v otázkách francouzské koloniální politiky v Alžírsku, kdy se stal jejím nesmiřitelným kritikem. Roku 1957 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu. Zemřel při autonehodě. Spisovatel Giovanni Catelli vytvořil na základě jednoho úryvku v deníku spisovatele Jana Zábrany teorii, že byl Camus ve skutečnosti zavražděn sovětskou tajnou službou KGB na příkaz ministra zahraničí Dmitrije Šepilova. Albert Camus se ve svých dílech soustředil na problematiku odcizenosti a vzpoury, často se u něj objevuje téma strachu ze samoty. Jeho díla jsou reakcí na ztrátu tradičních hodnot a přesvědčení o nesmyslnosti a absurdnosti života. Albert Camus napsal celou řadu esejů, většina z nich je spíše filosoficky laděna, některé mají i více beletristickou podobu....

Miloslav Bednář je český filozof, politik, spoluzakladatel a bývalý místopředseda Strany svobodných občanů. V letech 1967–1972 studoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, titul PhDr. získal v roce 1973. Při studiu se stal v roce 1968 členem Klubu angažovaných nestraníků a také po jeho zákazu Společnosti pro lidská práva, kde působil až do jejího zákazu v roce 1969. Před rokem 1989 mu bylo zakázáno pracovat v oboru, proto své filozofické práce vydával v rámci samizdatu, či jeho publikace vycházely v zahraničí. Teprve po sametové revoluci se profesně rehabilitoval a stal se výzkumníkem na Akademii věd. V roce 1999 vstoupil do ODS, ze které v roce 2009 odešel, aby pomohl založit Stranu svobodných občanů. Tam působil jako místopředseda, v letech 2010 a 2012 mandát obhájil, ale v roce 2013 již zvolen nebyl. Za Svobodné též neúspěšně kandidoval v letech 2010 a 2012 do Senátu. Ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2014 kandidoval za Svobodné na 6. místě jejich kandidátky.