Karel Boromejský Mádl
Umění včera a dnes : Díl 1-2

1904 | Nakladatelství F. Topič

Obsažené svazky:

Umění včera a dnes 1904 D. 1 (274 s., 1. vyd.)
Umění včera a dnes, pětadvacet výstav "Manesa" : kronika ... 1908 D. 2 (iv, 413)

Vyberte kus

Stav

Dobrý

razítko původního majitele

Skladem pro e-shop

Další varianty

	Stav Dobrý razítko původního majitele	Skladem pro e-shop	~~159 Kč~~
	Stav Dobrý až velmi dobrý, poznámky v, převazba, polokožená	Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, razítko původního majitele
Vazba:	pevná, převazba
Počet stran:	413 + 274
Jazyk:	česky
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	3. 6. 2026 11:1
Číslo položky:	1778126

O autorovi

Karel Boromejský Mádl

Karel Boromejský Mádl byl český historik a kritik umění, profesor na Umělecko-průmyslové škole v Praze. Patřil k předním kritikům generace 90. let 19. století. Mádl absolvoval reálku v Praze, v letech 1879-1880 nastoupil vojenskou službu jako jednoroční dobrovolník, v letech 1880–83 žil ve Vídni, kde se nejprve dal zapsat na vysokou školu technickou, ale také navštěvoval uměleckohistorické přednášky a semináře profesorů R. Eitelbergera von Edelberg a M. Thausinga v Rakouském muzeu pro umění a průmysl a Albertině. Není doloženo, že by byl řádným studentem univerzity. Ve Vídni pravděpodobně poznal i zakladatele vídeňské uměleckohistorické školy Franze Wickhoffa a prvního ředitele pražské Uměleckoprůmyslové školy Františka Schmoranze. V letech 1883 a 1884 navštívil Mnichov a Paříž, po roce 1884 pobýval ve Vídni. Od roku 1886 spolupracoval s nově založenou Galerií Ruch. Od roku 1888 byl spolupracovníkem redakce Ottova slovníku naučného. Podnikl četné studijní cesty do Rakouska, Německa, Francie, Itálie, Belgie, Holandska, Jugoslávie a dalších zemí. Ještě ve Vídni Mádl psal o potřebě založit uměleckoprůmyslovou školu v Praze a krátce po jejím vzniku se stal roku 1886 docentem textilního umění a tajemníkem školy. Dějiny umění v té době přednášel na UPŠ Otakar Hostinský, který roku 1894 přešel na Univerzitu. Mádl se stal jeho nástupcem, byl jmenován profesorem a zároveň správcem knihovny. Na UPŠ přestal působit za války a v dalších letech se věnoval odborné uměleckohistorické práci. Od roku 1887 psal do Zlaté Prahy stati o památkách, spřátelil se s rodinou nakladatele Jana Otty, s jehož dcerou Marií Annou se roku 1910 ve svých 51 letech oženil, manželství bylo bezdětné. Roku 1917 byl jmenován vládním radou a od roku 1918 zastával funkci místopředsedy kuratoria Moderní galerie a člena komise pro navrácení bohemik z ciziny. Byl členem Umělecké besedy, Společnosti Národního divadla, Archeologick...

Více od autora

Komentáře ke knize

Načítám obsah knihy…