Karel Boromejský Mádl
Umění včera a dnes : D. 1

1904 | Nakladatelství F. Topič

Sborník uvedený listem napsaným pro měsíčník Volné Směry S. V. U. Manes zahrnuje následující příspěvky z let 1890 až 1901: Mánesu. Umění a kritika. Václav Levý. Karel Purkyně. V. Brožíka Defenestrace. Bohuslav Snirch. E. K. Liška. Luděk Marold. Otakar Lebeda. M. Pirnera "Démon Láska". V. Hynaise Zima. Felix Jenewein. V…. Sochora Boží tělo. Emil Horálek. H. Schwaiger. Mikoláš Aleš. Jan Novopacký. Václav Radimský. Antonín Hudeček. S. Suchardy pomník Palackého. Sborník uvedený listem napsaným pro měsíčník Volné Směry S. V. U. Manes zahrnuje následující příspěvky z let 1890 až 1901: Mánesu. Umění a kritika. Václav Levý. Karel Purkyně. V. Brožíka Defenestrace.… Bohuslav Snirch. E. K. Liška. Luděk Marold. Otakar Lebeda. M. Pirnera "Démon Láska". V. Hynaise Zima. Felix Jenewein. V. Sochora Boží tělo. Emil Horálek. H. Schwaiger. Mikoláš Aleš. Jan Novopacký. Václav Radimský. Antonín Hudeček. S. Suchardy pomník Palackého.

Součástí souboru:

Umění včera a dnes 1904 (2 sv. (274, 413 s.), 1. vyd.)

Vyberte kus

Vytvořit poptávku

Další varianty

	Stav Dobrý až velmi dobrý, poznámky v, převazba, polokožená	Skladem pro e-shop Odešleme do 48 h (10. 6. 2026)	699 Kč
	Stav Dobrý razítko původního majitele	Skladem pro e-shop Odešleme do 48 h (10. 6. 2026)	159 Kč

O knize

Počet stran:	274
Jazyk:	česky
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Praha

O autorovi

Karel Boromejský Mádl

Karel Boromejský Mádl byl český historik a kritik umění, profesor na Umělecko-průmyslové škole v Praze. Patřil k předním kritikům generace 90. let 19. století. Mádl absolvoval reálku v Praze, v letech 1879-1880 nastoupil vojenskou službu jako jednoroční dobrovolník, v letech 1880–83 žil ve Vídni, kde se nejprve dal zapsat na vysokou školu technickou, ale také navštěvoval uměleckohistorické přednášky a semináře profesorů R. Eitelbergera von Edelberg a M. Thausinga v Rakouském muzeu pro umění a průmysl a Albertině. Není doloženo, že by byl řádným studentem univerzity. Ve Vídni pravděpodobně poznal i zakladatele vídeňské uměleckohistorické školy Franze Wickhoffa a prvního ředitele pražské Uměleckoprůmyslové školy Františka Schmoranze. V letech 1883 a 1884 navštívil Mnichov a Paříž, po roce 1884 pobýval ve Vídni. Od roku 1886 spolupracoval s nově založenou Galerií Ruch. Od roku 1888 byl spolupracovníkem redakce Ottova slovníku naučného. Podnikl četné studijní cesty do Rakouska, Německa, Francie, Itálie, Belgie, Holandska, Jugoslávie a dalších zemí. Ještě ve Vídni Mádl psal o potřebě založit uměleckoprůmyslovou školu v Praze a krátce po jejím vzniku se stal roku 1886 docentem textilního umění a tajemníkem školy. Dějiny umění v té době přednášel na UPŠ Otakar Hostinský, který roku 1894 přešel na Univerzitu. Mádl se stal jeho nástupcem, byl jmenován profesorem a zároveň správcem knihovny. Na UPŠ přestal působit za války a v dalších letech se věnoval odborné uměleckohistorické práci. Od roku 1887 psal do Zlaté Prahy stati o památkách, spřátelil se s rodinou nakladatele Jana Otty, s jehož dcerou Marií Annou se roku 1910 ve svých 51 letech oženil, manželství bylo bezdětné. Roku 1917 byl jmenován vládním radou a od roku 1918 zastával funkci místopředsedy kuratoria Moderní galerie a člena komise pro navrácení bohemik z ciziny. Byl členem Umělecké besedy, Společnosti Národního divadla, Archeologick...

Více od autora