Václav Vladivoj Tomek: Dějepis města Prahy

Václav Vladivoj Tomek
KOMPLETNÍ Dějepis města Prahy I. - XII. díl

Obsažené svazky:

Stav

Velmi dobrý

zachovalý stav, v textu hojně podtrháno tužkou, Na titulním listu podpis původního majitele

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Velmi dobrý, zachovalý stav, Na titulním listu podpis původního majitele, v textu hojně podtrháno tužkou
Vazba:	pevná, převazba
Počet stran:	358 + 472 + 664 + 632 + 422 + 547 + 461 + 269 + 747 + 425 + 658 + 570
Jazyk:	česky , latinsky
Edice:	51, 51, 51, 51. svazek ed. 51, 51, 51, 51. svazek ed. Spisy musejní, 18, 18, 18, 18. svazek ed. 18, 18, 18, 18. svazek ed. Nowočeská bibliothéka, Spisů musejních č. 51, Novočeská bibliotéka, Spisů muzejních, 51. svazek ed. 51. svazek ed. Spisů musejních
Vydání:	Druhé vydání
Vydáno v:	W Praze
Vystaveno:	20. 1. 2025 15:51
Číslo položky:	1111837

O autorech

Václav Vladivoj Tomek

Václav Vladivoj rytíř Tomek, starším způsobem zápisu též Wácslaw Wladiwoj Tomek , byl český historik, archivář, konzervativní politik a pedagog. Proslul zejména dvanáctisvazkovým dílem Dějepis města Prahy a pětisvazkovými Základy starého místopisu pražského. Narodil se v rodině obuvnického mistra. Na obecní škole i gymnáziu se projevoval jako vynikající student. V roce 1833 nastoupil na Karlo-Ferdinandovu univerzitu v Praze. Po dva roky zde studoval filosofii, pak studoval práva. Během studií působil jako soukromý učitel v rodině Pavla Josefa Šafaříka, který ho podporoval. Roku 1839 dokončil studium práv. Po dokončení školy se stal soukromým badatelem a soukromým učitelem dětí Jana a Marie v rodině Františka Palackého, který jej také v začátcích podporoval i v profesní kariéře. Palacký ho doporučil pražskému magistrátu, kde v této době hledali někoho s právním vzděláním, kdo by sepsal dějiny hlavního města. Ve svém dosud nepřekonaném dvanáctisvazkovém Dějepise města Prahy a dalších svých dílech vylíčil dějiny de facto celé země. Na rozdíl od Palackého prosazoval pozitivismus, ideovou prostotu a důraz na faktografii. Později se oba historikové názorově rozešli, nikoliv definitivně. Od roku 1848 působil jako pedagog na Karlo-Ferdinandově univerzitě, po rozdělení na německou a českou část roku 1882 se stal prvním rektorem její české části. V 80. letech se zapojil do sporu o Rukopisy, přičemž zpočátku nebyl proti tomu podrobit rukopisy novému vědeckému zkoumání, za účelem ověření jejich pravosti. Když ale celá polemika okolo rukopisů nabyla ráz veřejné debaty, byl signatářem prohlášení skupiny historiků na podporu pravosti rukopisů. Odpůrce pravosti těchto písemností odsoudil za to, jakým „způsobem frivolním a cynickým z Rukopisů veřejně šašky se tropí.“ 28. června 1847 se v kostele v Polici nad Metují oženil s Ludmilou Dáňovou , dcerou ředitele polického ...

Více od autora