Václav Vladivoj Tomek: Dějepis města Prahy

Václav Vladivoj Tomek, Wácslaw Wladiwoj Tomek
Dějepis Prahy VII.

1886 | Nakladatelství Museum království Českého

VII. díl souborného díla zahrnuje dokončení prvního oddílu čtvrté knihy a popisuje historické události let 1460 až 1478 . VIII. díl souboru v druhém oddílu čtvrté knihy popisuje Prahu v době od smrti Václava IV. do smrti Ludvíka Jagellonského , následuje popis pražského obyvatelstva a jeho veřejného života . Dokončení …druhého oddílu čtvrté knihy obsahuje IX. díl souboru, v němž autor pokračuje v popisu pražského obyvatelstva , následuje samostatný popis úředníků a důstojníků světských a duchovních. - Doplňky a opravy k dílům předešlým. Jmenný a místní rejstřík. VII. díl souborného díla zahrnuje dokončení prvního oddílu čtvrté knihy a popisuje historické události let 1460 až 1478 . VIII. díl souboru v druhém oddílu čtvrté knihy popisuje Prahu v době od smrti …Václava IV. do smrti Ludvíka Jagellonského , následuje popis pražského obyvatelstva a jeho veřejného života . Dokončení druhého oddílu čtvrté knihy obsahuje IX. díl souboru, v němž autor pokračuje v popisu pražského obyvatelstva , následuje samostatný popis úředníků a důstojníků světských a duchovních. - Doplňky a opravy k dílům předešlým. Jmenný a místní rejstřík.

Stav

Dobrý

razítko knihovny

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý, razítka z knihovny
Vazba:	pevná, převazba
Počet stran:	422 s. ; 23 cm
Jazyk:	česky , latinsky
Edice:	Spisy musejní, Nowočeská bibliothéka
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	W Praze
Vystaveno:	3. 7. 2024 12:43
Číslo položky:	895997

O autorech

Václav Vladivoj Tomek

Václav Vladivoj rytíř Tomek, starším způsobem zápisu též Wácslaw Wladiwoj Tomek , byl český historik, archivář, konzervativní politik a pedagog. Proslul zejména dvanáctisvazkovým dílem Dějepis města Prahy a pětisvazkovými Základy starého místopisu pražského. Narodil se v rodině obuvnického mistra. Na obecní škole i gymnáziu se projevoval jako vynikající student. V roce 1833 nastoupil na Karlo-Ferdinandovu univerzitu v Praze. Po dva roky zde studoval filosofii, pak studoval práva. Během studií působil jako soukromý učitel v rodině Pavla Josefa Šafaříka, který ho podporoval. Roku 1839 dokončil studium práv. Po dokončení školy se stal soukromým badatelem a soukromým učitelem dětí Jana a Marie v rodině Františka Palackého, který jej také v začátcích podporoval i v profesní kariéře. Palacký ho doporučil pražskému magistrátu, kde v této době hledali někoho s právním vzděláním, kdo by sepsal dějiny hlavního města. Ve svém dosud nepřekonaném dvanáctisvazkovém Dějepise města Prahy a dalších svých dílech vylíčil dějiny de facto celé země. Na rozdíl od Palackého prosazoval pozitivismus, ideovou prostotu a důraz na faktografii. Později se oba historikové názorově rozešli, nikoliv definitivně. Od roku 1848 působil jako pedagog na Karlo-Ferdinandově univerzitě, po rozdělení na německou a českou část roku 1882 se stal prvním rektorem její české části. V 80. letech se zapojil do sporu o Rukopisy, přičemž zpočátku nebyl proti tomu podrobit rukopisy novému vědeckému zkoumání, za účelem ověření jejich pravosti. Když ale celá polemika okolo rukopisů nabyla ráz veřejné debaty, byl signatářem prohlášení skupiny historiků na podporu pravosti rukopisů. Odpůrce pravosti těchto písemností odsoudil za to, jakým „způsobem frivolním a cynickým z Rukopisů veřejně šašky se tropí.“ 28. června 1847 se v kostele v Polici nad Metují oženil s Ludmilou Dáňovou , dcerou ředitele polického ...

Více od autora