Václav Novotný
České dějiny, Dílu I. část 1.-5.

1912 | Nakladatelství Jan Laichter

Laichterova řada Českých dějin:
Volání po souhrnném díle, moderní syntéze českých dějin, se objevilo po vydání velké a dobře podložené práce Adolfa Bachmanna . Tehdy se také ukázalo, že Palackého záslužné dílo je překonáno jak metodicky, tak koncepčně, zejména pak, když se v bojích o Rukopisy zformovalo moderní, ně…meckým a francouzským pozitivizmem ovlivněné české dějepisectví v podobě tzv. Gollovy školy. Gollův žák Václav Novotný , jenž na sebe upozornil důkladnými pracemi k době husitské, byl také jmenován vedoucím redaktorem nového podniku. V původním rozvržení měl dějiny dovést až do roku 1437, kde zahájil svou práci jiný Gollův žák Rudolf Urbánek . Ten měl zpracovat české dějiny až do nástupu Habsburků , dobu předbělohorskou měl zachytit Bohumil Navrátil a pobělohorskou Vlastimil Kybal. Po Novotného smrti se redakční práce chopil Kamil Krofta , přičemž Novotného závazky na sebe vzal Josef Šusta . Laichterova řada Českých dějin však již nebyla dokončena. Přesto náleží k „zlatému fondu“ české historické práce, k níž se později přihlásili František Kavka a Josef Macek. Laichterova řada Českých dějin:
Volání po souhrnném díle, moderní syntéze českých dějin, se objevilo po vydání velké a dobře podložené práce Adolfa Bachmanna . Tehdy se také ukázalo, že Palackého …záslužné dílo je překonáno jak metodicky, tak koncepčně, zejména pak, když se v bojích o Rukopisy zformovalo moderní, německým a francouzským pozitivizmem ovlivněné české dějepisectví v podobě tzv. Gollovy školy. Gollův žák Václav Novotný , jenž na sebe upozornil důkladnými pracemi k době husitské, byl také jmenován vedoucím redaktorem nového podniku. V původním rozvržení měl dějiny dovést až do roku 1437, kde zahájil svou práci jiný Gollův žák Rudolf Urbánek . Ten měl zpracovat české dějiny až do nástupu Habsburků , dobu předbělohorskou měl zachytit Bohumil Navrátil a pobělohorskou Vlastimil Kybal. Po Novotného smrti se redakční práce chopil Kamil Krofta , přičemž Novotného závazky na sebe vzal Josef Šusta . Laichterova řada Českých dějin však již nebyla dokončena. Přesto náleží k „zlatému fondu“ české historické práce, k níž se později přihlásili František Kavka a Josef Macek.

Obsažené svazky:

České dějiny, Od nejstarších dob do smrti knížete O... 1912 Dílu I. část 1 (782 s., 1. vyd.)
České dějiny, (1197-1253) 1928 Dílu I. část III (1085 , 14 nečíslovaných listů obrazových příloh, 2 složené listy)
České dějiny - Rozmach české moci za Přemysla II. Otakara..., (1253-1271) 1937 Dílu I. část 4 (499 , 10 nečíslovaných obrazových příloh, xxxiv)
České dějiny, Středověká kolonisace v zemích českýc... 1938 Dílu I. část 5 (S. 504-1310)
České dějiny, Od Břetislava I. do Přemysla I 1913 Dílu I. část 2 (1214 , [12] obrazových příloh)

Vyberte kus

Stav

Dobrý

lehce zašlé desky, ex libris původního majitele

Skladem pro e-shop

Stav Dobrý	Skladem pro e-shop	319 Kč
Stav Dobrý lehce zašlé desky, ex libris původního majitele	KOMPLET Skladem pro e-shop	2 799 Kč
Stav Dobrý odřené hrany desek, převazba, polokožená	KOMPLET Skladem pro e-shop	1 499 Kč

O knize

Stav:	Dobrý, lehce zašlé desky, ex libris původního majitele
Vazba:	pevná, převazba
Počet stran:	782 + 1085 + 499 + 806 + 1214
Jazyk:	česky
Edice:	40, 64. svazek ed. 40, 64. svazek ed. Laichterův výbor nejlepších spisů poučných, 38. svazek ed. 38. svazek ed. Laichterův výbor nejlepších spisů
Vydání:	1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	16. 4. 2026 21:26
Číslo položky:	1704257

O autorech

Václav Novotný

Patřil ke starší generační vrstvě Gollových žáků, studoval od r. 1887. V roce 1891-1896 byl pomocníkem Václava Vladivoje Tomka v archivních pracích pro Dějepis města Prahy, ve školním roce 1895-1896 suplujícím učitelem na reálném a vyšším gymnasiu v Křemencově ulici v Praze. Jeho žádost o místo adjunkta v pražském městském archivu byla v roce 1896 zamítnuta, přes vřelé doporučení V.V. Tomka i Josefa Emlera . Vstoupil jako praktikant od 1. prosince 1896 do státní služby v pražském místodržitelském archivu. Habilitoval se v oboru českých dějin v roce 1898, v roce 1905 byl jmenován titulárním mimořádným profesorem, ale teprve po jmenování skutečným mimořádným profesorem v roce 1908 po odchodu Josefa Kalouska , profesora českých dějin, z činné služby mohl opustit místo koncipisty v místodržitelském archivu a od svých 39 let se plně věnovat univerzitní práci na filosofické fakultě české univerzity. Řádným profesorem se stal v roce 1911. Jeho písemnou pozůstalost převzal od Historického ústavu ČSAV v roce 1991 Archiv Akademie věd ČR v Praze.

Více od autora

Josef Vítězslav Šimák

Josef Vítězslav Šimák byl český historik, profesor Karlovy Univerzity v Praze od 1921, jeden z představitelů Gollovy školy. Jeho otec Josef byl učitelem a ředitelem turnovské průmyslové a později i měšťanské školy. Také matka Marie, roz. Plavcová, byla vzdělaná žena a před provdáním byla učitelkou. Na syna měla velký vliv, učila ho básničkám a záhy ho naučila i číst. Malý Šimák si brzy oblíbil četbu ze starých českých kronik, rytířské povídky z doby obrozenecké, ale i kalendáře, které si půjčoval v sousedství u Vorlů, kteří vlastnili řeznictví. S maminkou a paní Vorlovou chodil na výlety do okolní přírody Českého ráje. Ve škole měly na něj velký vliv historické povídky Prokopa Chocholouška a Václava Beneše Třebízského, rád si prohlížel i stránky z otcova časopisu Památky archeologické. Na středoškolských studiích si však oblíbil dílo Aloise Jiráska, který se mu stal životním vzorem. V Turnově vyrůstal se svým daliměřickým kamarádem Josefem Pekařem. Chodili spolu do obecné školy a později se sešli i na gymnáziu v Mladé Boleslavi. Láska k rodnému kraji, jeho hradům, zámkům a zříceninám oba mladíky dovedla ke studiu historie. Pekař i Šimák vystudovali historii na pražské univerzitě a v roce 1895, dvě léta po Pekařovi, obhájil doktorát i Šimák. Na praxi nastoupil jako středoškolský profesor na gymnázium na Malé Straně v Praze, po roce přešel na reálné gymnázium v Pardubicích a další rok byl zase na reálce v Praze. Od roku 1900 plných 21 let vyučoval dějepis na Vyšší dívčí škole v Praze. Vedle výuky na středních školách budoval svoji kariéru na Univerzitě Karlově – z různých důvodů o poznání pomaleji než jeho vrstevníci. V roce 1904 se habilitoval pro obor české dějiny , roku 1907 se oženil s dcerou malíře K. Liebschera Ludmilou Liebscherovou a v roce 1911 byl jmenován mimořádným profesorem českých dějin. Mimořádným profesorem zůstával poměrně dlouho, řádný...

Více od autora