Václav Novotný
České dějiny 10 svazků

Obsažené svazky:

České dějiny, Od nejstarších dob do smrti knížete O... 1912 Dílu I. část 1 (782 s., 1. vyd.)
České dějiny - Rozmach české moci za Přemysla II. Otakara..., (1253-1271) 1937 Dílu I. část 4 (499 , 10 nečíslovaných obrazových příloh, xxxiv)
České dějiny, Od Břetislava I. do Přemysla I 1913 Dílu I. část 2 (1214 , [12] obrazových příloh)
Mistr Jan Hus. Život a učení - díl I., část 1. 1919 Díl 1. Část 1 (505 s.)
České dějiny, Karel IV 1946 Dílu II. část 3 (535 , 24 nečíslovaných listů obrazových příloh, 1. vyd.)
České dějiny, Karel IV 1948 Dílu II. část 4 (437 , 20 nečíslovaných listů obrazových příloh, 1. vyd.)
České dějiny, Soumrak Přemyslovců a jejich dědictví... 1935 Dílu II. část 1 (803 , xvi obrazových příloh)
M. Jan Hus, život a učení 1921 Díl II (552 s.)
České dějiny, Věk poděbradský II 1918 Dílu III. část 2 (viii, 1047 , viii listů obrazových příloh)
České dějiny, Věk poděbradský III 1930 Dílu III. část 3 (1083 , vii listů obrazových příloh)
České dějiny, Věk poděbradský 1915 Dílu III část 1 (976 s., obr. příl)
České dějiny, Čechy královské za Přemysla I. a Václ... 1928 [Sv. 5] díl 1 část 3 (640 s.)
České dějiny, Čechy královské za Přemysla I. a Václ... 1928 [Sv. 6] díl 1 část 3 (S. 642-1085)

Stav

Velmi dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	pevná, převazba, polokožená
Počet stran:	535 + 437 + 782 + 499 + 803 + 1214 + 1047 + 640 + 443 + 1083 + 976 + 505 + 552
Jazyk:	česky
Edice:	40, 42, 52, 52. svazek ed. 40, 42, 52, 52. svazek ed. Laichterův výbor nejlepších spisů poučných, 38. svazek ed. 38. svazek ed. Laichterův výbor nejlepších spisů, České dějiny, Leichterův výbor nejlepších spisů poučných
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	5. 2. 2024 9:51
Číslo položky:	748774

O autorech

Josef Šusta

Josef Šusta byl český historik, spisovatel a politik, syn správce třeboňského panství Josefa Šusty . Patřil vedle historika Josefa Pekaře k předním žákům tzv. Gollovy školy. Vynikal znalostmi v oblasti světových a hospodářských dějin i dějin umění, k oblastem zájmu patřil český vrcholný středověk, reformace nebo moderní evropské politické dějiny. Za druhé světové války byl prezidentem České akademie věd a umění, pro přijetí této složité úlohy byl po válce obviněn z kolaborace a svůj život proto ukončil sebevraždou. Po studiích v Českých Budějovicích , Praze a Vídni pokračoval studijním pobytem v Itálii . Byl generačním druhem Josefa Pekaře, profesorem všeobecných dějin Univerzity Karlovy , děkanem filozofické fakulty , prezidentem České akademie věd a umění , habilitoval se prací Pius IV. Před pontifikátem a na začátku pontifikátu. Jeho činnost měla klíčový význam v zařazení československé historie do kontextu světového vývoje a v oboru hospodářských a sociálních dějin. Kritizoval Františka Palackého za filozoficko-historickou koncepci českých dějin . Byl nositelem francouzského řádu Komtura Čestné legie . Přispíval mj. do Lumíra, Lidových novin, Venkova aj. Měl kritický vztah k římskokatolické církvi – vystoupil z ní po návratu ze studijního pobytu v Itálii a Vatikánu. V letech 1920–1921 působil v úřednické vládě Jana Černého jako ministr školství . Byl členem pátečníků, jednalo se o přítele T. G. Masaryka, Edvarda Beneše, Karla Čapka a blízkého přítele Maxe Dvořáka. Po skončení druhé ...

Více od autora

Václav Novotný

Patřil ke starší generační vrstvě Gollových žáků, studoval od r. 1887. V roce 1891-1896 byl pomocníkem Václava Vladivoje Tomka v archivních pracích pro Dějepis města Prahy, ve školním roce 1895-1896 suplujícím učitelem na reálném a vyšším gymnasiu v Křemencově ulici v Praze. Jeho žádost o místo adjunkta v pražském městském archivu byla v roce 1896 zamítnuta, přes vřelé doporučení V.V. Tomka i Josefa Emlera . Vstoupil jako praktikant od 1. prosince 1896 do státní služby v pražském místodržitelském archivu. Habilitoval se v oboru českých dějin v roce 1898, v roce 1905 byl jmenován titulárním mimořádným profesorem, ale teprve po jmenování skutečným mimořádným profesorem v roce 1908 po odchodu Josefa Kalouska , profesora českých dějin, z činné služby mohl opustit místo koncipisty v místodržitelském archivu a od svých 39 let se plně věnovat univerzitní práci na filosofické fakultě české univerzity. Řádným profesorem se stal v roce 1911. Jeho písemnou pozůstalost převzal od Historického ústavu ČSAV v roce 1991 Archiv Akademie věd ČR v Praze.

Více od autora