Oskar Nedbal byl český hudební skladatel, dirigent a violista. Oskar Nedbal se narodil v rodině advokáta JUDr. Karla Nedbala , jako předposlední ze sedmi dětí. Otec byl zakladatelem místního hudebního spolku a propagátorem hudby, také jeho potomci měli k hudbě vztah a nadání. Matka Aloisie, rozená Hejnová , pocházela, stejně jako její manžel, z dobře situované rodiny hospodářského správce. Děti vychovávali ve vlasteneckém duchu. Oskarovi dal základy hry na housle místní regenschori Anderle. Když Oskar začal studovat na táborském gymnáziu a otec poznal, že kromě výrazného talentu jeví o hudbu i vážný zájem, přihlásil jej roku 1885 na pražskou konzervatoř, kam byl, jako jedenáctiletý, přijat do třídy profesora Bláhy . Dva roky se ve třídě učil na trubku a přitom soukromě u učitele Ferdinanda Lachnera na housle. V roce 1887 přestoupil do oddělení houslí, k profesorovi Antonínu Bennewitzovi, tam přešel ke hře na violu. Od 1. ledna 1891 se Nedbal stal žákem profesora Antonína Dvořáka, který na konzervatoři vyučoval hudební kompozici. Oskar školu ukončil absolventským houslovým koncertem. Na konzervatoři se Nedbal spřátelil se spolužákem Josefem Sukem. V roce 1891 – v posledním ročníku, kdy se Nedbal v prodlouženém studiu věnoval kompozici – na podnět profesora komorní hudby Hanuše Wihana, a zejména z iniciativy Nedbala a Suka, došlo k sestavení smyčcového kvarteta. Vzniklo České kvarteto – toto jméno neslo od roku 1892. Oskar Nedbal v kvartetu působil 14 let, nejen jako výborný violista a manažer, ale byl i vůdčí osobností tohoto hudebního tělesa. Kromě hraní na violu se Nedbal zajímal o dirigování, a 24. listopadu 1896 poprvé dirigoval Českou filharmonii, s ní pak spolupracoval až do roku 1906. Otevřela se mu cesta do hudebního světa, v němž se brz...

Mohlo se jednat o místního nebo regionálního umělce, skladatele nebo člena kapely, jehož dílo nebylo hojně dokumentováno nebo šířeno v celosvětovém měřítku. Pokud Otakar Trhlík tato alba skutečně vydal, mohou být součástí výklenkového žánru nebo reprezentovat určitou kulturní či hudební tradici, která nebyla v mainstreamové hudební literatuře hojně zpracována.