Giovanni Battista Pergolesi byl italský hudební skladatel barokního období, jeden z nejslavnějších a nejvýznamnějších skladatelů neapolské školy. Narodil se jako Giovanni Battista Draghi třetí potomek Francesca Andrey Draghiho a Anny Vittorie Giorgiové v městečku Jesi poblíž Ancony. Jeho předkové pocházeli z městečka Pergola v provincii Pesaro a Urbino, odkud vznikl jeho pseudonym Pergolesi. Nejprve studoval u Francesca Santiho, kapelníka místního orchestru. Někdy kolem roku 1720 byl vyslán na Conservatorio dei Poveri di Gesù Cristo v Neapoli, kde studoval kompozici a hru na housle u Gaetana Greca, Leonarda Vinciho a Francesca Duranteho a zpíval v chlapeckém sboru. Ještě jako student zkomponoval církevní operu „Li prodigi della divina grazia“ , která byla provedena v klášteře S. Agnello Maggiore. Jeho první opera psaná na objednávku Salustia byla s nevelkým úspěchem provedena v Neapoli roku 1732. V témže roce byl Pergolesi jmenován kapelníkem knížete Ferdinanda Colonny a jeho další opera, hudební komedie „Lo firate 'nnamorato“ sklidila značný úspěch. Na konci roku postihlo Neapol silné zemětřesení a Pergolesi komponoval několik skladeb ke svátku sv. Emidia – ochránce před zemětřesením – mezi něž prokazatelně patří Mše pro dva sbory a žalmy Dixit Dominus, Laudate a Confitebor. V roce 1733 obdržel objednávku napsat operu k narozeninám císařovny Alžběty. Opera , Il prigionier superbo, obsahuje intermezzo ve formě samostatné komické opery „La serva padrona“ , která se stalo jeho nejznámější prací a ve skutečnosti jím vytvořil styl „opera buffa“. Když byla uvedena v Paříži, vyvolala tzv. „querelle des bouffons“ mezi zastánci klasické vážné francouzské opery jako byli Jean-Baptiste Lully a Jean-Philippe Rameau a přívrženci nové italské komické opery. Pergolesi byl v průběhu tohoto sporu označen jako...