Vítězslav Nezval byl český básník, spisovatel a překladatel, spoluzakladatel poetismu, vůdčí osobnost českého surrealismu, národní umělec , člen Komunistické strany Československa, vyznamenaný zlatou medailí Světové rady míru. Narodil se v rodině venkovského učitele v Biskoupkách na Moravě, od roku 1903 bydlel v Šemíkovicích, kde navštěvoval jednotřídní školu a na které ve svém díle často vzpomínal . Od roku 1911 studoval gymnázium v Třebíči, které dokončil roku 1919. Za první světové války byl odveden, ale po dvou měsících byl z armády propuštěn. Jeden semestr studoval právnickou fakultu v Brně, pak přestoupil na filosofickou fakultu v Praze . Brno si však oblíbil a toto město ho velmi ovlivnilo. Roku 1922 vstoupil do Devětsilu, v jeho rámci se podílel na založení poetismu, nového básnického směru. Chtěl být metodou, jak nahlížet na život, aby byl básní.). Postupně se stal politickým iniciátorem českého avantgardního hnutí. Roku 1924 vstoupil do KSČ. Pracoval v redakci Masarykova slovníku naučného , poté se věnoval pouze spisovatelství. Nějakou dobu působil jako dramaturg Osvobozeného divadla. Publikoval v Rudém právu, Tvorbě, Odeonu, Nové scéně, Lidových novinách atd. Velmi ho ovlivnily jeho cesty – zejména do Sovětského svazu, ale i Francie, Itálie a Řecka. Seznámil se zde s mnoha surrealisty , pod jejichž vlivem založil Skupinu surrealistů v ČSR , kterou roku 1938 rozpustil. Po druhé světové válce byl velmi aktivní v KSČ, získal řadu oficiálních poct a funkcí. Jeho tvorba této doby je poznamenána stylem budovatelské poezie, podle Nezvalových příznivců obsahuje snahu najít sama sebe v socialistickém realismu. Již v roce 1923 mu Jan Bartoš sestavil horoskop. Nezval studoval knihy o astrologii, předpověděl i vlastní smrt, tvrdil, že zemře o Velikonocích. Zájem o astrologii mu vydržel po celý život, v jeho pozůstalosti...

Jan Spálený je český multiinstrumentalista, skladatel a textař. Vystudoval Pražskou konzervatoř jako tubista u prof. Hozy. Od roku 1984 hraje se skupinou ASPM, kterou založil spolu s Petrem Kalandrou. Členy skupiny v současnosti jsou: Michal Gera, Radek Krampl, Filip Spálený, Filip Jeníček, alternativně Radek Pobořil, Rosťa Fraš. Někdy vystupují v redukovaném obsazení jako TRIO. Jeho jméno je také spojeno s Českým rozhlasem, kde dlouhá léta pracoval jako hudební dramaturg a moderátor. V posledních letech uvádí na stanici Dvojka Českého rozhlasu vlastní hudební pořad "Je mi ctí" . Jeho bratr Petr Spálený je známý český popový zpěvák.

Mahagon je označení pro dřevo některých druhů tropických stromů z čeledi zederachovité . Za pravý mahagon je považováno dřevo stromů rodu svietenie , nazývané také americký mahagon. Dřevo příbuzného afrického rodu khaja je známo jako africký mahagon. Oba rody jsou blízce příbuzné a poskytují dřevo s podobným vzhledem i vlastnostmi. Přízvisko mahagon se však z komerčních důvodů používá i pro některá jiná dřeva, která nemají s opravdovým mahagonem mnoho společného. Mahagon je velmi dekorativní dřevo s výjimečnými vlastnostmi. Navzdory tvarové stálosti a odolnosti je dobře opracovatelné a lze jej leštit do vysokého lesku. Patří k nejvíce ceněným dřevům světa. Jako americký nebo také pravý mahagon je označováno dřevo stromů rodu svietenie . V některých zdrojích se za zdroj pravého mahagonu označuje svietenie mahagonová , pocházející z Karibských ostrovů a jižní Floridy, v jiných svietenie velkolistá s původem v pevninské Střední a Jižní Americe. Faktem je, že dřevo obou druhů je takřka nerozlišitelné a označení pravý mahagon platí v dnešní době stejnou měrou pro oba druhy. Někdy se odlišuje dřevo S. mahagoni přízviskem kubánský mahagon a dřevo S. macrophylla přízviskem honduraský mahagon. Třetí druh rodu, Swietenia humilis, dorůstá podstatně menších objemů a jeho význam je proto omezenější. Označuje se jako mexický mahagon. Z počátku byl mahagon těžen zejména na Kubě, kde rostly vysoké exempláře svietenie mahagonové dávající excelentní řezivo. Koncem 18. století byl mahagon dovážen do Evropy zejména jako náhrada dubu při stavbě lodí a náhrada kaštanu při výrobě nábytku v dobách, kdy byl těchto dřev nedostatek. Vlivem nadměrné těžby a plýtvání, při němž byly kmeny o průměru až do půl metru nezřídka používány jako topivo, byly zásoby již v polovině 20. století vyčerpány. V roce 1946 byl export tohoto dřeva z Kuby zastaven, v menších množstvích však bylo i později vyváženo z některých jiných karib...