Sarolta Zalatnayová je maďarská zpěvačka, herečka a spisovatelka, která byla na přelomu šedesátých a sedmdesátých let označována za Janis Joplin východního bloku. Původně se věnovala opernímu zpěvu, ale po operaci krčních mandlí jí zhrubl hlas a přeorientovala se na populární hudbu. Od patnácti let vystupovala se skupinami Bergendy együttes a Scampolo, v roce 1967 vyhrála televizní písňovou soutěž Táncdalfesztivál se skladbou „Nem várok holnapig“ , v níž ji doprovázela skupina Omega. Poté vykonala úspěšné turné po západní Evropě, kdy vystupovala pod jménem Red Sarolta mimo jiné s členy Bee Gees. V roce 1970 vydala první sólové album Ha fiú lehetnék . V roce 1971 znovu vyhrála Táncdalfesztivál s písní „Fák, virágok, fény“ . Spolupracovala se skupinami Locomotiv GT a Skorpió, roku 1976 založila vlastní kapelu Cini és Tinik, jejími nástupci byli Cinibabák. V roce 1972 hrála jednu z hlavních rolí ve filmové komedii Mártona Keletiho Běž, aby tě chytili. Vydala vzpomínkovou knihu nazvanou podle jejího hitu Nem vagyok en apaca . V devadesátých letech se krátce angažovala v politice, byla také předsedkyní maďarského svazu ochránců zvířat. V roce 2001 pózovala pro časopis Playboy. Se svým třetím manželem Csabou Mártonem založila vlastní televizní stanici CiNN TV, finanční nesrovnalosti kolem jejího provozu vedly k tomu, že Zalatnayová byla v letech 2004 až 2006 vězněna za nelegální krácení daní.