O rodičovské lásce, bezmoci a pomíjivosti života.
Jednoho kalného, zimního dne se Julie Myersonová ocitá na venkovském hřbitůvku, kde hledá stopy dívky, jež zemřela před téměř dvěma staletími. Mary Yellolyová vytvořila nádherné album plné akvarelů, které unikátním způsobem zachycovaly svět, který tak předčasně, v pouhých jednadvaceti letech, opustila. Když autorka čirou náhodou objeví Maryino album v maloměstském antikvariátě, okamžitě ji uhrane. Nenaplněný osud a zmařený talent nadějné malířky se pro ni stává paralelou s životem vlastního dítěte. Meyersonovi jsou po měsících rodinného napětí a chaosu donuceni nemilosrdně vyhodit nejstaršího syna z domu. Jake má sedmnáct let. Jak se to mohlo stát? Vždyť se synem nebyly nikdy žádné potíže, byl bystrý, radostný a talentovaný… Jenže v Jakeově životě se jednoho dne objevily drogy, především skunk, velmi silná odrůda marihuany. Chlapec kouří kanabis každý den a žije ve vlastním světě, v němž již není místo pro rodinu, studium, pro jakýkoli řád. Julie, která sama dlouho strádala velmi komplikovaným a křehkým vztahem k citově nevyrovnanému otci, byla vždy pevně rozhodnuta, že svým dětem poskytne absolutní mateřskou lásku a podporu. Jenomže Jakeova závislost je natolik destruktivní, že ať se oba rodiče snaží sebevíc, synovi pomoci nedokáží. A před Julií - stejně jako kdysi před matkou Mary Yellolyové - vyvstávají tytéž kruté otázky: Co se přihodí, když rodina přijde o dítě? Co z nás se uchová v paměti druhých či v dějinách? A především: Jak se má matka vypořádat se situací, kdy její láska, jakkoli absolutní a bezpodmínečná, nestačí k záchraně vlastního dítěte?

Autobiografický román Ztracené dítě byl prestižním literárním časopisem The New York Times Book Review zařazen mezi 100 pozoruhodných knih roku 2009.