Dita Krausová, dívčím jménem Edita Polachová, se narodila 12. července 1929 v Praze v židovské asimilované rodině. Otec pracoval jako právník penzijního úřadu, matka byla v domácnosti, v rodině se mluvilo německy i česky. Ze školy byla kvůli rasovým zákonům vyloučena v roce 1940 a poté docházela do výukových skupin, tzv. kroužků, organizovaných židovskou obcí v Praze a na sportoviště Hagibor. 20. listopadu 1942 odjela s rodiči do ghetta v Terezíně. V ghettu bydlela v dívčím domově a pracovala krátce v zemědělství. 18. prosince 1943 byla deportována s rodiči do Osvětimi-Březinky s tzv. druhým transportem do rodinného tábora. V Osvětimi pracovala v dětském bloku zřízeném Fredy Hirschem. V červnu 1944 spolu s matkou prošly selekcí a odjely do Hamburku, otec v Osvětimi zahynul. V hamburských táborech pracovala na odklízení trosek a výkopových pracích. Začátkem dubna 1945 po evakuaci tábora odjela s matkou do Bergen-Belsenu, kde se koncem dubna 1945 dočkaly osvobození. Pamětnice onemocněla tyfem, ale vyléčila se, maminka zemřela na následky věznění 29. června 1945. Do Prahy se téměř šestnáctiletá Dita vrátila 1. července 1945, z rodiny zůstala naživu jen babička a křesťanská manželka otcova bratrance, s níž bydlela. Po osvobození se pamětnice setkala s Otou B. Krausem , bývalým vězněm z Terezína i Osvětimi, za něhož se v roce 1947 provdala. Po znárodnění továrny, kterou manželovi vrátili v restituci, se manželé s půlročním synem rozhodli odcestovat do Izraele, kam přijeli v květnu 1949. V Izraeli žili rok v Bejt Jicchak u Netanji, pak přešli do kibucu, kde pamětnice pracovala v kuchyni a v opravně obuvi. Po sedmi letech z kibucu odešli a usadili se v Netanji. Ota B. Kraus pracoval jako učitel angličtiny a je autorem několika povídkových knih a novel. Manželé Krausovi vychovali dva syny a dceru, která zemřela ve dvaceti letech. Dita Krausová žije v Izraeli a často navštěvuje Českou republiku. Její životní příběh inspiroval knihu Antonia Iturbeho Osvětimská k...