V knize se Vladimír Úlehla věnuje historii Jičína poslední čtvrtiny 19. a začátku 20. století, kterou přibližuje na osudech dvou zajímavých osobností té doby - otce Františka Lohaře (1831-1897) a syna Jaroslava Lohaře (1862-1919).

Oba byli vážení právníci a s trochou nadsázky stáli u všeho významného, co se v Jičíně v té době událo. Jen namátkou vyberme: zkrášlování města, zejména pak lipového stromořadí a Čeřovky, vybudování pomníku mistru Janu Husovi, zásluhy o zřízení zimní hospodářské školy a dívčího lycea, zásluhy o lepší železniční spojení Jičína, dostavba sokolovny. Zapomínat nesmíme ani na jejich práci, kterou odvedli na půdě místního Sokola či v českém vlasteneckém spolku, Občanské besedě, a také v obecním zastupitelstvu. U Františka Lohaře je nutno zvláště vyzdvihnout jeho činnost směřující k hospodářskému povznesení Jičínska, u Jaroslava Lohaře se pak aktivity spíše rozvinuly na poli kulturním, tam se jednak realizovala jeho velká láska k divadlu a také nadšení pro vše pokrokové, když se zasloužil o zřízení sokolského kina v Jičíně. Opomenout nelze ani jeho roli jako propagátora sportu. Dění v Jičíně, které se prolínalo s osudy obou Lohařů, autor přibližuje na 224 stranách. Jako doprovod je použito téměř sedmdesát snímků a obrazových příloh, které pocházejí z Regionálního muzea a galerie v Jičíně, Státního okresního archivu Jičín a ze soukromé sbírky Karla Čermáka.