Alois Sivek byl český literární historik a kritik, bohemista, polonista, folklorista, editor literárních textů a vysokoškolský pedagog. Po maturitě na reálném gymnáziu v Českém Těšíně vystudoval obory bohemistika a germanistika na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně , doktorát filozofie zde získal v roce 1950, titul kandidát věd 1960. Již od roku 1946 se paralelně s dokončováním studií věnoval pedagogické práci na různých typech středních škol ostravského regionu , v letech 1950–únor 1952 byl lektorem českého jazyka a literatury na Univerzitě Adama Mickiewicze v Poznani. V roce 1953 spoluzakládal Vyšší pedagogickou školu v Opavě, kde zastával funkci proděkana a vedoucího katedry filologie . Po dosažení docentury vyučoval na olomoucké Filozofické fakultě UP , v dalším období se ujal vedení katedry českého jazyka a literatury na ostravském Pedagogickém institutu a po jeho transformaci na Pedagogickou fakultu v Ostravě stál v letech 1964–1970 v jejím čele jako děkan. V roce 1968 byl jmenován mimořádným profesorem, v etapě tzv. normalizace odmítl propustit pedagogy vyloučené z KSČ a byl z funkce děkana odvolán. V důsledku vážného onemocnění rok poté skonal ve věku 51 let. Jako žák prof. Franka Wollmana soustředil svůj hlavní vědecký a badatelský zájem ve sféře folkloristiky na zkoumání vztahu literatury a lidové slovesnosti v národnostně, společensky i sociálně složité oblasti širšího Ostravska, Slezska a moravsko-slovensko-polského pomezí. V dílčích studiích věnoval mj. pozornost krajovým variantám baladických látek v ústních tradicích, hornickému folklóru i motivům pokladů v pověstech, pohádkách a vyprávěních. Monograficky se zabýval zvláště problematikou zb...