Čeněk Kramoliš byl český pedagog a prozaik. Narodil se v Rožnově pod Radhoštěm v rodině řezníka Michaela Kramoliše. Matka Anna Stušková pocházela z rodiny učitele. Vystudoval nižší gymnázium ve Velkém Meziříčí a učitelský ústav v Příboře. Na první učitelské místo nastoupil v roce 1882 v Krásensku u Vyškova a až do roku 1905 učil v obcích v okolí Bučovic. V roce 1892 se oženil. Od roku 1911 žil v Hranicích, kde byl, kromě funkce inspektora, ředitelem dívčí měšťanské školy. Všude, kde pracoval, působil také osvětově Po sedmnácti letech ve funkci školního inspektora odešel v roce 1924 na odpočinek. Vzhledem ke zhoršujícímu se zdraví se v roce 1930 odstěhoval k dceři do Brna, kde v roce 1949 zemřel. Ve svém díle se Čeněk Kramoliš věnoval vesnické a historické tematice, především z Valašska. Jeho příspěvky byly uveřejňovány v regionálních periodikách pod pseudonymy Č. Šilomark a K. Čeněk. V Kroměřížských novinách, které vycházely dvakrát týdně, zveřejňoval již v roce 1884 svůj fejeton na pokračování Výlet na Pernštýn. Jednoaktovky Čeňka Kramoliše byly uvedeny v Rožnově pod Radhoštěm a v dalších místech: Základní životopisné zdroje uvádějí, že Čeněk Kramoliš v roce 1938 částečně ohluchnul a oslepnul v důsledku rozrušení, které mu přinesl poslech rozhlasové zprávy o Mnichovské dohodě. Je pochopitelné, že taková zpráva neproběhla denním tiskem; nepodařilo se dohledat prvotní zdroj této informace. Jiné zdroje hovoří o „stále slábnoucím zraku“".