Pavel Klener je český lékař, specializací hematoonkolog a onkolog, a politik. Za rok 2012 obdržel hlavní Národní cenu projektu Česká hlava za průkopnictví v zavádění chemoterapie zhoubných nádorů do klinické praxe, její vysvětlování moderními poznatky molekulární biologie a založení této disciplíny v Československu. V roce 1961 vystudoval Fakultu všeobecného lékařství UK v Praze. Poté pracoval jako lékař a pedagog na II. interní klinice FN. V roce 1988 byl jmenován profesorem. Od roku 1990 do prosince 2007 byl přednostou I. interní kliniky hematologie 1. LF UK a VFN. Mezi lety 1990–1993 byl proděkanem 1. LF UK v Praze a v období 1994–2006 pak prorektorem UK pro vědu. Od roku 2002 byl ředitelem Ústavu hematologie a krevní transfúze. Z této funkce byl 7. listopadu 2007 odvolán ministrem zdravotnictví Tomášem Julínkem pro tato údajná selhání: Zdroj: audiovizuální záznam MZČR. V letech 1989 až 1990 byl ministrem zdravotnictví a sociálních věcí v české vládě, v letech 1990 až 1992 pak poslancem ČNR za Občanské fórum a působil také mj. ve Výboru pro vědu, kde vedl Komisi pro vědu. V květnu 1990 byl zvolen členem hlavního výboru Masarykova demokratického hnutí. V letech 1992 až 1995 byl členem ODA. Ve volbách do Senátu PČR v roce 2006 kandidoval jako nestraník za Stranu zelených v obvodu č. 17 - Praha 12. Postoupil sice do druhého kola, ale v něm ho porazil v poměru hlasů 37,57 % : 62,42 % kandidát ODS Tomáš Grulich. Neuspěl ani ve volbách do Senátu PČR v roce 2008, kdy kandidoval jako nestraník za KDU-ČSL v obvodu č. 27 - Praha 1. Se ziskem 11,82 % hlasů skončil na 5. místě a nepostoupil tak ani do druhého kola.

Karel Durman je český historik působící ve Švédsku. Narodil se v roce 1932 a od roku 1952 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Po dokončení studia zde zůstal a začal akademickou dráhu. V roce 1961 získal jednoroční postgraduální stipendium na LSE. V letech 1968–1969 byl členem předsednictva Vysokoškolského výboru KSČ, později zařazeného do "zrádného druhého centra". V roce 1970 musel školu opustit – pracoval jako noční hlídač a posléze v oddělení rešerší Státní technické knihovny. V roce 1980 byl stálou šikanou donucen emigrovat do Švédska. Usadil se ve městě Uppsala, kde začal působit jako historik na místní univerzitě. Po roce 1989 se občas vracel do České republiky. Ve své práci se zaměřuje na moderní dějiny Blízkého východu, vývoj Východního bloku a velkou politiku 20. století. Jeho práce o dějinách 20. století Útěk od praporů a Popely ještě žhavé jsou v českém prostředí vysoce ceněny pro svou informativnost a čtivost. Karel Durman je podruhé ženatý, má dvě dcery a syna.