Rudolf Stöbinger se narodil 5. března 1931 v Milíčovicích na jižní Moravě. Za sebou zanechal i řadu knih literatury faktu. Zajímal se především o témata z moderních dějin, mimo jiné z historie tajných služeb a zákulisí druhé světové války. Byl členem PEN klubu, kde v posledních letech pracoval pro Český rozhlas 6, přispíval hlavně do pořadu Názory a argumenty. Spolupracoval i s rádiem Impuls, psal také do Lidových novin nebo regionálních deníků. Jeho články vycházely i v evropských časopisech v Lucembursku, Belgii, Norsku či Rakousku. Mezi jeho známé knihy patří Stopa vede k Renému, Mata Hari či díla o smrti maršála Tuchačevského a Raula Wallenberga. Jeho díla se dočkala překladů do několika jazyků. Od roku 1950 pracoval v redakci Lidové denokracie, stal se vedoucím zahraničně politického oddělení. Při svém novinářském působení vystudoval filozofii na Univerzitě Karlově. V roce 1968 byl zástupcem šéfredaktora, několik měsíců po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy odešel do německého exilu. V Kolíně nad Rýnem se stal nakrátko vedoucím československé redakce rozhlasové stanice Deutsche Welle, později zastával důležité funkce v PEN klubu. Od začátku 80. let až do své smrti byl předsedou exilového PEN klubu německé jazykové oblasti. Byl novinář a spisovatel. Zemřel 2. prosince 2005 ve věku 74 let. V severoněmeckém městě Hage, kde dlouhá léta žil, podlehl těžké nemoci.