Studie z dějin umění o historickém porozumění umělcům a jejich dílům. Jeden ze zakladatelů dějin umění jako odborné disciplíny Carl Friedrich von Rumohr (1785–1842) odpověděl kdysi ve společnosti na dotaz, jaký smysl má zabývání se dějinami umění: „Umělecké dílo nelze zcela prožít, pokud nebudou ozřejměny všechny okolnosti a vztahy, za nichž a z nichž vzniklo.“
Studie uspořádané v tomto svazku se snaží některé z těchto okolností ukázat. Jiří Kroupa, brněnský profesor dějin umění, představuje různorodá témata, kterými se zabývá, ale též různá období vzniku uměleckých děl (důraz ovšem klade na svou barokní specializaci) a svůj přístup k umění založený na Rumohrově tradici. Většina textů vznikla původně ve formě přednášek pro veřejnost v cyklu „před originály ze sbírek Moravské galerie v Brně“ v 90. letech 20. století. Některé z těchto přednášek se později staly základem důkladněji přepracovaných odborných prací, ale určitý „vyprávějící“ přístup jim přece jen zůstal vlastní.
Studie jsou sestaveny do částí, které se snaží ukázat různorodé okolnosti vzniku výtvarných děl: „sapere“ a „pratica“ (tvůrčí praktiky a znalosti), umělecká úloha a forma na příkladu dějin valtického zámku, „bel composto“ (propojení architektury s ostatními uměleckými obory), emblematika v barokním malířství, „disegno“ a různé způsoby kresby, ale též úvahy o moderním umění.
Autor přitom neusiluje o jediný recept na vnímání umění, ale snaží se ukázat někdy značně různorodé způsoby, jak můžeme pochopit význam uměleckého díla.