Vzpomínková kniha slovenské zpěvačky a skladatelky Mariky Gombitové.

Obsáhlá výpravná kniha se stovkami fotografií z osobního archivu Mariky Gombitové se dotýká mnoha témat, jež byla až do těchto dní tabu a zpěvačka se k nim nikdy nevyjadřovala. Jedním z nich byl i osudový okamžik, který se odehrál na sklonku roku 1980. Ten rok byl pro zpěvačku mimořádně úspěšný, spolu s Jankem Lehotským získali bronzovou lyru za duet Tajemství her. „V srpnu jsem zvítězila na festivalu v polských Sopotech s písničkami Vyznanie a Chcem sa s tebou deliť. Svět byl zkrátka zalitý sluncem až do 30. listopadu. Ten den mám vrytý do paměti celkem jasně, minutu po minutě,“ vypráví Marika v knize Úlomky vzpomínek. Spolu se skupinou Modus měla koncertovat v závodním klubu brněnské Zbrojovky. „Osud mě zřejmě chtěl varovat, protože od rána mi nebylo dobře, zápasila jsem s chřipkou, a tak jsem zavolala Jankovi, že mám horečku a zda by nebylo možné koncert přeložit nebo zrušit,“ vybavuje si slovenská zpěvačka. Lehotského odpověď byla celkem kategorická v tom smyslu, že něco takového není možné a že musí přijít. „Koncert sice dopadl velmi dobře, ale v šatně panovala stísněná atmosféra. Dozvěděla jsem se, že Modus se rozpadá. Do té chvíle jsem neměla o nějaké krizi ani potuchy,“ přibližuje Marika. „Najednou se ukázalo, že Meky Žbirka, Laco Lučenič a Dušan Hájek se rozhodli odejít a založit vlastní kapelu. Nikdo mi nic nevysvětlil, nikdo mi nedokázal říct, co bude patřím. Zůstala jsem úplně sama. Ale pochopila jsem to. Meky zcela přirozeně toužil být sám za sebe, skládat a zpívat své písničky. V Modusu se sešly velké osobnosti a rozchod byl celkem přirozený. Přesto mi to bylo líto, jako by se mi rozpadla rodina. V takovém rozpoložení a se slzami v očích jsem sedla do auta,“ popisuje Marika nelehké chvíle. Ať to, co se odehrálo, bylo smutnější, nejhorší mělo teprve přijít.