Po absolvování gymnázia ve Znojmě studoval střídavě na FF v Praze a Brně češtinu a němčinu . Od 1933 působil jako středoškolský učitel v Praze , od 1948 byl redaktorem deníku Lidová demokracie. 1953–1957 pracoval jako tiskový tajemník ministerstva místního hospodářství a poté jako pomocný dělník v národním podniku Stavby silnic a železnic. 1960 se stal knihovníkem Státního muzea čs. tělesné výchovy a od 1962 deset let působil jako lektor v divadelní a literární agentuře Dilia. Po odchodu do důchodu se cele věnoval literární historii. V druhé polovině 30. let se angažoval v činnosti literární skupiny Aktivisté. Od konce 20. let přispíval do periodik: Studentský časopis , Středisko, Akord, Archa, Lumír, Elán, Rozhledy, Rozpravy Aventina, Tak, Zvon, Lidové noviny, Literární noviny, Venkov, Živá tvorba, Čteme a Osvěta. Po válce zejména do Lidové demokracie a Nových knih , příležitostně i do Nové Prahy a Naší rodiny . Redigoval knižnice: Lidová četba , Z domova a světa a Zralé klasy . Užíval pseudonymu Mirko Rudiš a šifer b. s., B. S., bs, s. Slavík byl velmi výrazně ovlivněn svým univerzitním učitelem Miloslavem Hýskem, na jehož práci Literární Morava v letech 1849–1885 chtěl vědomě navazovat. Proto se od počátku zaměřil na objevování a literárněhistorické zkoumání písemnictví na Moravě a ve Slezsku, kde se soustředil zejména na regionální literaturu Hané, moravského Valašska, Slovácka a Slezska. Svůj zájem o regionální literaturu se pokoušel zdůvodnit teoreticky i shromažďováním rozsáhlého biograficko-bibliografického materiálu z dané oblasti . V teoretických úvahách Slaví...